Vzhledem k tmu, že tenhle příspěvek píšu s velkým zpožděním, tak možná detaily budou chybět, ale i tak to stojí za to :)
Ráno Cor Jesu, opět s MAri, tentokrát už ovšem bez Janine...Mari je výtečná, spousta srandy, hodně si rozumíme. Domluvili jsme se, že ten den nás Chandra vezme na festival MTD, kulturní festival o historii Malangu :) A předtím zavolal bráchovi (Niko) a vzal mě a Mari a představil nás svojí rodině!
Nejdřív jsme jeli na motorce do malého obchůdku, kde jeho maminka a tatínek prodávali a podávali Soto (výtečná polívka s rýží, zeleninou, masem...a vším možným). I když už jsme byli po jídle v CorJEsu, tak jsme museli ochutnat a dát si. Bylo to teda výtečné, ale moje břicho bylo jako balón :D
Jeho maminka byla moc příjemná, milá, pohostinná...později jsem poznala i tatínka, ten zase vyzařuje respekt..A taky tam byla jeho sestra Rara, moc hezká, milá hlčina. Jen si nějak s bráchou nejsu podobní. Chandra je hodně tmavej a menší, za to brácha je vysokej a na Indnésana dost bílej :D
No a jelo se dál a tentokrát na návštěvu k prarodičům! Chandrova babička byla opět hrozně milá a všechno, snažila se i komunikovat, já jsem ze sebe dostala jen pár indonéských vět (musím se to doučit!!), ale i tak měla radost. No a velká událost pro mě byla vidět na vlastní oči Chandrova dědečka, o kterém tolik mluví. Je si s ním hodně blízký a jeho dědeček ho toho hodně naučil indonéské historii. Prostě pro mě osobnost.
A potom, co jsme tedy všechny poznali, pozdravili se a také se s nimi vyfotili, tak jsme vyrazili na MTD. Povím vám, velikánskost! Jedno dlouhááááá ulice lemovaná různými obchůdky s jídlem, oblečením, výrobky...no prostě všechochuť a k tomu uprostřed představení. Prošli jsme to od začátku až k pódiu, lidí jako blázen, ale nebylo to tak zlé. Byli jsme tam Chandra, jeh bratr a sestra, já a Mari. S Chandrou jsme fotili, zastavovali jsme na zajímavých místech jako třeba malý koncert tradiční hudby, bubnování na bubny, malé muzeum histrie Malangu a nakonec podium, kde začínal wayang orang - tradiční divadelní představení spojené s tancem a vyprávějící jednu část Ramájány (hinduistického eposu). Celé to trvalo asi 4 hodiny a my vydrželi až do konce, i když to byl v indonéštině. Seděla jsem vedle Chandry a ten mi překládal důležité věci a snažil se mi osvětlit příběh.
Skončilo to po půlnoci a protože MAri měla problém se svojí hostfamily, že by přišla pozdě, tak jsem jí vzala k "nám" a přespala u mě v mé hostfamily, což bylo fajn :)
Ráno Cor Jesu, opět s MAri, tentokrát už ovšem bez Janine...Mari je výtečná, spousta srandy, hodně si rozumíme. Domluvili jsme se, že ten den nás Chandra vezme na festival MTD, kulturní festival o historii Malangu :) A předtím zavolal bráchovi (Niko) a vzal mě a Mari a představil nás svojí rodině!
Nejdřív jsme jeli na motorce do malého obchůdku, kde jeho maminka a tatínek prodávali a podávali Soto (výtečná polívka s rýží, zeleninou, masem...a vším možným). I když už jsme byli po jídle v CorJEsu, tak jsme museli ochutnat a dát si. Bylo to teda výtečné, ale moje břicho bylo jako balón :D
Jeho maminka byla moc příjemná, milá, pohostinná...později jsem poznala i tatínka, ten zase vyzařuje respekt..A taky tam byla jeho sestra Rara, moc hezká, milá hlčina. Jen si nějak s bráchou nejsu podobní. Chandra je hodně tmavej a menší, za to brácha je vysokej a na Indnésana dost bílej :D
No a jelo se dál a tentokrát na návštěvu k prarodičům! Chandrova babička byla opět hrozně milá a všechno, snažila se i komunikovat, já jsem ze sebe dostala jen pár indonéských vět (musím se to doučit!!), ale i tak měla radost. No a velká událost pro mě byla vidět na vlastní oči Chandrova dědečka, o kterém tolik mluví. Je si s ním hodně blízký a jeho dědeček ho toho hodně naučil indonéské historii. Prostě pro mě osobnost.
A potom, co jsme tedy všechny poznali, pozdravili se a také se s nimi vyfotili, tak jsme vyrazili na MTD. Povím vám, velikánskost! Jedno dlouhááááá ulice lemovaná různými obchůdky s jídlem, oblečením, výrobky...no prostě všechochuť a k tomu uprostřed představení. Prošli jsme to od začátku až k pódiu, lidí jako blázen, ale nebylo to tak zlé. Byli jsme tam Chandra, jeh bratr a sestra, já a Mari. S Chandrou jsme fotili, zastavovali jsme na zajímavých místech jako třeba malý koncert tradiční hudby, bubnování na bubny, malé muzeum histrie Malangu a nakonec podium, kde začínal wayang orang - tradiční divadelní představení spojené s tancem a vyprávějící jednu část Ramájány (hinduistického eposu). Celé to trvalo asi 4 hodiny a my vydrželi až do konce, i když to byl v indonéštině. Seděla jsem vedle Chandry a ten mi překládal důležité věci a snažil se mi osvětlit příběh.
Skončilo to po půlnoci a protože MAri měla problém se svojí hostfamily, že by přišla pozdě, tak jsem jí vzala k "nám" a přespala u mě v mé hostfamily, což bylo fajn :)
Žádné komentáře:
Okomentovat