Den 104. - pondělí: CorJesu a farewel party

Ranní vstávání kupodivu v pohodě, včera jsem si i celkem odpočinula. Cor Jesu těžká pohoda, celý den se neučilo, různě jsme jamovali s hudbou, skoukli filmík, prostě fakt pohodička :D

Večer loučení s Janine a Rivou...to bylo dost bolestivý a emotivní..narovinu: brečela jsem, když jsem dávala řeč Janine, prostě jsem ty slzy neudržela..bylo tosilnější než já...

Den 103. - neděle: Exhibice

Včera jsem i přes varování šla spát dosti pozdě, upavovala jsem fotky opět a tak..no a tak nedělní vstávání v 6:30 nebyl žádnej med…Ale tak zase co, alespoň se tu nenudím :) Je to snad poprvé, kdy mi až tolik nevadí vstávání. A to už je něco! U mě! Ještě jsem si večer díky youtube opakovala dvě písničky, které jsme se včera snažili naučit a po několika poslechnutích to i fungovalo – Suwe ora jamu a Gundul gundul pacul mi docela i šly, ale stejně představa, že to budu zpívat před davem lidí mě dosti děsila…

Mno, měla jsem sraz s Rivou kvůli tomu, že u ní doma byla naše velká myšlenková mapa. Riva tochu nestíhala (víc než já) a mezitím nás ještě kontaktovala Maris, že by se ráda přidala. A tak jsme s malým zpožděním nasedly do angkotu, cestou nabraly Maris, ale jak jsem se bála, angkot moc daleko nepopojel a obracel se a tak jsme musely vystoupit a zbytek dojít asi 20 minut pěšky. Cestou jsme s Rivou učily Maris ty dvě písničky a opakovali jsme si je. Na místě už bylo připravené podium, bylo to vzadu v kampusu univerzity Brawijaya, blízko Medical Faculty. My jsme tam měli místo pro sebe – každej jeden stoleček, kde jsme měli prezentovat svojí zemi, něco jako Global Village. 

To víte, já toho z Čech moc neměla a tak jsem vzala noviny, časopisy, nějaký básničky, vlajku a hlavně prezentaci na noťasu. Zbyly mi ještě nějaký tetování od Kamči a ty měly neuvěřitelnej úspěch. Český tetování chtěl snad každej kdo přišel ke stolečku :D No, pomalu začal program, přišel Mr.Chandra a ještě nějací studenti – Renata (ta, co má ráda Paula), Ocha (s tou si píšu i na fb) a Tata (ta umí skvěle zpívat). A začala show, nejdřív bylo představení a nějaká talkshow s leaderama AIESECu, potom jsme nastoupili my s naší písničkou a představením se – no tapas to byl pěknej tak jako tak :D Byli jsme rádi že to máme za sebou a pak nám oznámili, že tam půjdem znova na talkshow a já seděla hned vedle moderátorky a tak jsem mluvila tak nějak nejvíc…no ale nějak se to přežilo a zvládlo. 

Potom nastoupili studenti z CorJesu – dva kluci háli na elektrickou basu a kytaru a ta holčina Tata k tomu zpívala „Someone like you“ od Adele a všichni jsme čuměli. Moc jí to slušelo a hlas měla taky suprovej. Potom překvápko, že pý zase my na stage a že bude hra – tři z nás si museli najít další tři studenty a tím vznikly tři týmy, každej měl svůj zvířecí pokřik. Dostali slovo a museli ho jeden po druhém (každý jedno písmenko) hláskovat v angličtině. Potom bylo další vystoupení – tanec, fakt moc hezkej :) A potom další tři, kde jsem byla já, Jeff a Paulo jsme šli soutěžit. Měla jsem si najít další dva lidi a tak jsem vzala Ochu a nějakýho klučinu. Oni dostali nějaký místo v Malangu a já měla hádat, který to je. No prohráli jsme na plný čáře :D Škoda, ale co, oni dostali balíček s dárečkama, pro každý tým byly jen dva, tak jsem jim to nechala, aby měli alespoň trochu radost :)

 

Pak zpívala další skupina, tentokrát ne z Cor Jesu, ale z SMA8. Taky hezký, ale stejně víc fandim CoJesu, to je jasný ;) Pomalu to spělo ke konci a na konci jsme blbli a tancovali na podiu všichni takový ty jejich AIESEC tance. Furt mě strkali dopředu a že chtějí udělat fotky a mě se teda zatraceně nechtělo se tam předvádět a dost jsem se bránila a zůstávala vzadu jak to šlo. No konečně byl konec, dostali jsme nějakou rejžičku a kuře a byla evaluace, ale všichni mluvili jen v indonéštině a vypadali děsně smutně nějak, tak jak domluvili, tak jsem jim v anglině říkala co blbnou, že to bylo supr, organizovaný a že odvedli skvělou páci, tak snad to trochu pomohlo. Hned na to navazovala Jeffova a Paulova farewel party, tak jsme jim řekli poslední sbohem, poděkovali, oni rozdali každej dvě svíčky tak jak je to zvykem…No a uklidilo se a jelo se domů, všichni potřebovali odpočinek…nejvíc asi chudák Ikhwan, toho to podle všeho dost energeticky vysálo…

Den 102. - sobota: photoshooting a písně

Dnešní den opět nabitej naplno, naštěstí mám konečně čas napsat zase nějakou tu zprávu a zahlásit se, poslední týden byl šííílenej!

Tak po včerejším dokreslování myšlenkové mapy až do noci jsem vstávala před osmou a už už jsem se zas chystala do CorJesu, protože dneska je přece naše „ profesionální focení“ s Janine a Paulem! Nin tam byla o něco dřív a Paulo taky a tak já jsem dorazila jako poslední ,jela jsem angkotem, protože jsem věděla, že se budeme nějak přesouvat na místa a hlavně jak jsme včera byly s Janine nakupovat, tak jsem měla v baťůžku dvoje šaty a legíny a ještě sukeň, no prostě mi kolo nepřišlo jako dobrej nápad. Nikdo nevěděl co má od photoshootingu čekat :D  Chandra nám jen řekl, že si máme vzít na sebe „to nejlepší co máme“ a proto jsme taky byly nakupovat. 

Mno, jelikož byl poblém s transportem, tak se to nakonec zkrouhlo místo tří na jedno místo focení – starý dům blízko ptačího trhu.  Tak jsme se v Janine převlíkly z džínů do šatů – ona měla takový hodně letní, s kytičkama a já takový formálnější, fialový, ale hodně lehký taky, ale s rukávama, jak to tady místní nosej. Začátek byl trochu rozpačitej, v tý budově chodili i jiný lidi a studenti a koukali na nás, hlavně na mě, jak jsem byla bílá a vysoká :D Ale časem jsme si zvykli a tak jsme měnili místa, potom i oblečení a vlastně byla celkem sranda, já jsem potom fotila i Chandru a Janine taky, abychom měli něco „ze zákulisí“. Každopádně fotky byly fakt dobrý, některý z nich budou opravdu „modelkovský“ skoro, byla sranda, nikdy jsem nic takovýho nezkusila, jsem většinou radši spíš ten, co je za foťákem než před ním, však víte. Ale vyzkoušet si oli modelky na jeden den, no kterou holku by to nebavilo :D Navíc ani tolik nešlo o to pózování jako že byla prča, fotil nás Chandra, kterýho už dobře známe a tak to bylo zase o něco víc „spojující“ pro tu partu. Blbli jsme i ve dvojících a i všichni tři. 

Začali jsme asi v deset a ve dvě odpoledne jsme byli už úplně hladoví, žízniví a unavený a tak jsme zašli do místní žrádelny, ve které už jsme jednou byli. Já jsem si dávala Naší Kombinasi – což jsem nevěděla co je, ale to se musí zkusit ne? :D No, byla  to rýže s tempehem (ze sóji), kouskem kuřátka a zeleninovou polívčičkou, takže jsem si fakt pochutnala, ani jsem to nedojedla, mám celkem úspěšně scvrklej žaludek poslední dobou a tak nějak mi stačí malý porce a už jsem si zvykla na jejich „Es Teh“ – ledový čaj – je hodně sladkej a je v něm jeden velkej kus ledu :D

Potom jsme si s Nin a Paulem stopli angkot AL a hurá na univezitu, kde byla velká sešlost kvůli zítřejšímu vystoupení – celodenní akce a my jsme se měli naučit jávské písně – tak „umíme“ dvě, slova jsou dost zvláštní, ale těžký to není, myslim že to zvládnem .) Taky tam máme zítra mluvit o projektu..a o sobě..a vůbec, tak jsem na to zvědavá..Popravdě bych to už radši měla za sebou :D

Den 101. - pátek: mindmap

Tak dneska od rána do večera nabito (jak jinak). Ráno pěkně šup šup angkotem na devátou do Cor Jesu, kde se psaly závěrečné zkoušky a tak se muselo být ticho. My jsme ale potřebovali vytvořit myšlenkovou mapu na téma Kultura (ČR + FILIPÍNY + INDO), kterou jsme vymysleli minulý pátek s dětmi z Cor Jesu.  Nápad byl myšlen především po nedělní velkou exibici! Oficiální název je Cultural Fair :) Měli jsme to jen vyfocené z tabule, ale teď to chtělo celé to předělat a přenést na hodně velký nástěnný formát. A tak jsme nad tím strávili víceméně polovinu dne, ale i tak na tom bylo ještě hoooodně práce. 

A tak jsme to vzali s sebou (což jsme stejně museli) na další štaci, což byla Brawijaya, kam jsme jely s Janine angkotem a neztratily jsme se! :D Tam nám Ikhwan vysvětlil všechno, co a jak bude v neděli a že zítra bude taky příprava odpoledne, že se musíme naučit nějakou písničku v jávštině. Uf! No byli jsme už tak unavení, ale s Janine jsme věděly, že zítra, tedy v sobotu nás čeká s Chandou photoshooting a on nám řekl, že si máme na sebe vzít to nejlepší, co máme a tak jsem navrhla, že zajdeme do MATOSu, velkého obchoďáku, který je celkem blízko a mrknem tam na nějaký šaty :) A tak jsme fakt šli tak nějak všichni a i se tam hodně lidí najedlo, jiné si koupili jiný věci, já pořídila dvoje jednoduchý šatičky a jednu černou košili a měla jsem velkou radost :) Jinak to celkově bylo levný, dohromady tak 300 Kč řekla bych :D Taky jsme s Nin přemýšlely, že večer zajdeme k Rivě domů (teď už to není Kamillin dům, ale Rivin, protože Kamille nám odjela.. :( ) a večer to doděláme. Tak jsem koupila štětce a jedny vodovky, ale Nin byla už unavená a já jsem říkala, že stejně půjdu k Rivě jen na chvilku a pak asi taky půjdu spát ke svý hostfamily…

Mno, dopadlo to poněkud jinak, jelikož na mindmapě bylo ještě saka hodně práce, Chandra se nabídl, že nám pomůže a společně s Rivou a Puput jsme to dodělávali do 3 do rána! U toho jsme s Chandrou zase pohodově pokecali, navíc k tomu poslouchali Muse, který i on může a tak to byl až na to, že to bylo tak dlouho, dobře a příjemně strávenej čas a s výsledkem jsme byli fakt spokojení. Chandra mě hodil na motorce do hostfamily a ještě projel kousek města. Nebudete mi to věřit lidi, ale nakonec to ježdění na motorce, vánek ve vlasech, mě to snad bude chybět! Nikdy jsem si to nemyslela! Já a motorky! :D Ale je fakt že jedině když jedu vzadu a neřídím – oni nás tu stejně nenechaj řídit a popravdě mě to až tak nevadí. Každodpádně už se fakt nebojim a naopak si tu jízdy většinou užívám :)

Den 100.! - čtvrtek: loučení s Kamille

Do Malangu jsme dorazili okolo sedmé ráno, úplně hotoví, zničení, rozlámaní, unavení…bylo mi to jedno, šla jsem ještě kus pěšky od toho místa, kde nás minibus vyhodil a jen jsem chtěla už být v normální posteli! A taky jakmile jsem se tam dostala, hned jsem tvrdě usnula a prospala jsem tak 8 hodin! Nevěděla jsem o světě, byla jsem úplně mimo, jak jsem byla vyčerpaná a nedospaná z dní na Bali. Mno, okolo 4 jsem se pobudila, najedla se, pokecala s holkama z hostfam a vykládala jim, co jsme naBali všechno vyváděli a jak to bylo fajn s partou lidí :) Mno, v 6 večer byl sraz v kavárně na té hlavní ulici Soekarno Hatta, a tam byla „Farewel party“ pro Kamille, protože další den odjížděla (odlétala směr Jakarta a pak Filipíny domů). A tak stejně jako pro Lukase, jsme povídali o Kamille a ona zas jak se jí líbil projekt a jak by se chtěla vrátit, a nebo všechny pozvat na Filipíny, aby ji navštívili. Příjemná, přátelská atmosféra. 

Potom jsme se ještě sebrali a jeli jsme do centra,  do takové místní nalévárny, kde dělali speciální pití smíchané z mlíka, medu a zázvoru…No lidi, řeknu vám, že na to já fakt nejsem, navíc občas vám do toho dají syrový vejce nebo tak..no já bych asi zvracela popravdě :D takžejsem si místo toho dala místní instatní kapučíno a byla jsem spokojená :D Potom už mě Rizal (AIESECář, takovej malinkej klučina) hodil na motorce „domů“ a já usnula jako když mě do vody hodí znova, ale docela pozdě, ještě jsem uploadla nějaký fotky z Bali na fb, ať maj čtenáři taky potěšení pro oči :)

Den 98. - úterý: celý den na pláži

Vstávání byla trochu fuška, ale jelikož to nemuselo být v 7, tak to ještě šlo a kolem desátý jsme šli na snídani. Potom se rozhodlo, že se půjčí 5 motorek a pojede se podívat na známou pláž Kuta, serfařské středisko celého Bali a turistickou raritku. Od rána bylo fakt pěkně a to nám hrálo do karet. Nádherný počasí, vedro...a ta pláž! Fakt paradise, navíc pro mě osobně to byl zážitek, protože jsem nikdy neviděla tak velký vlny a hlavně! Neviděla jsem na vlastní oči surfovat lidi na těch vlnách! A že jich bylo! A tak jsem třeba jen asi dvě hodiny strávila pobíháním po pláži se sluchátkama v uších a focením, snahou zachytit surfaře a pohodovou atmosféru, slunce, vlny...Taky jsme samozřejmě spoustu čas strávili blbnutím ve vlnách tam, kde to bylo dovoleno.

Řeknu vám, Phuket měl velký vlny, ale tohle bylo teda ještě mnohem větší maso! Ale chtělo to se nebát a užít si to! :) Jinak jelikož Krisztina už minulý rok asi dva týdny surfovala, tak si šla zasurfovat. To musím říct že klobouk dolů, protože podle toho, co jsem viděla to bylo děsně těžký teda. Taky chudák ale vyfasovala modřinu jako blázen, když na ní spadlo prkno..žádná prča, je to pěkně nebezpečný. Chvilku jsem přemýšlela o tom, to zkusit, ale potom mi došlo, žese za hodinu nic nenaučíma navíc to byly velký peníze a tak jsem spíš soustředila energii na focení a nasávání atmošky...

Pomalu se stmívalo a začal se barvit skoro dokonalej západ slunce a v tom mi došla baterka na foťáčku! Nééééé! Neumíte si představit jak jsem trpěla, když se obloha začala barvi do spousty úžasných barewv od modré, přes fialovou a růžovou do oranžové..ááá... a skrz mraky prosvítalo slunce jak kdyby to celé bylo animované, fakt neuvěřitelný a já to nemohla zachytit! Srdce fotografa krvácelo! :D Navíc vedle nás stál Indonésan s dvěma Canonama a střídal to a hrál si tam a mučil mě :D Tak jsem ho naférovku poprosila, jestli by mi nějakou neposlala a dala jsem mu svojí mailovku.

Po nádhernémzápadu jsme jeli zpátky y rozhodli jsme si dát vodničku všichni dohromady. A tak jsme našli místo, kde jí měli, sice celkem drahý místo, ale během toho jsme se neuvěřitelně sblížili, blbli jsme hráli dětinský hry, jako kdyby nám byla zase 16 :D Ale bylo to moc fajn, spát jsme šli zase pozdě jako vždy a druhej den už nás čekal odjezd směr Bali...uff...zařizování nebylo lehký, všechny privátní busy obsazený a tak jsme měli minibus a bylo nám jasný, že 14ti hodinová cesta s málem místo nebude žádnej med...

Dem 97. - pondělí: Padang Padang, Uluwatu, beach a tržiště

Ráno opět vstávačka, snídaně a vyráží se na další cestu. Tentokrát něco jako z pláže na pláž. Jeli jsme asi hodinu a půl a první zastávka byla Padang Padang beach, kde jsme měli v plánu vyzkoušet nějaký ty vodní sporty :) Všechno bylo dost drahý, ale když jsme smlouvali, dostali jsme celkem velký slevy a tak jsem se rozhodla, že když už tu jsem, tak přece něco vyzkouším a souhlasila jsem s ostaníma, že všech deset nás půjde na Banana Boat. Nejdřív šel ale Blažej na jet ski a potom na banana první skupina, kde byla Janine, Kamile, Lukasz, Paulo a Maris. Potom jsme šli hned my, druhá parta – já, Riva, Kriszti, Jeff a Blažej. Prča byla samozřejmě největší, když jsme se převrátili, ale bylo to jen jednou, to byla trochu škoda, klidně to mohli udělat víckrát. I tak to bylo fajn, že jsme takhle podnikli něco spolu.  Ještě ostatní něco pojedli, nějaký ty nudličky, my jsme si s Kriszti daly zase jen nanuka a jelo se dál :) 

Druhou zastávkou byl chrám na skále přímo nad mořem – Uluwatu. Opět jsme si museli vzít sarongy a dostali jsme přidělenýho průvodce, kteý nás prý má ochránit před opicema :D Počasí zase nanic, dokonce chvíli popchávala a tak jsem Nikonka schovávala pod sarongem. Místo to ale bylo moc hezký, úžasnej výhled a celkově ta jejich starobylá hinduistická architektura mě oslovila. Napůl se rozpadající zdi uprostřed džungle a nebo na skále… :) Nebyli jsme tam až tak dlouho a už se jelo dál, chtěli jsme se jen stavit na jedné pláži a pak ještě navštívit Tanah Lot – chrám na ostrůvku :) Ovšem nestíhalo se a zastavili jsme jen u té pláže, kde se surfovalo a bylo to opravdu na pohled nádherný místo – jak z pohlednice. Byli tam surfaři a velký vlny, ale my jsme dlouho nezůstali a jelo se dál. Protože začalo lejt jak z konve, změnili jsme plány a rozhodli se jet na místní tradiční tržiště, Volba dobrá, byli jsme tam asi hodinku apůl a já jsem nakoupila nějaký malý dárečky a taky jsem si pořídila jeden kus "batik", to je místní tradiční oděv, moc se mi to líbí, je to takový vzorovaný tričko, hodně ženský, tradiční, ale líbí se mi a je to poravdu kus indonéský kultury, protože to tady hodně nosí :)

Mno, a tak jsme nakoupili a jeli zpátky do hotelu, dali jsme si zase véču tam přímo v hotelu, já smažený nudličky, mňamka :) No a potom jsme hupsali do bazíku a nakonec jsme se všichni sešli u holek v pokoji, protože ho měli lepší a tam jsme koukali na film - nepamatuju si název , nějaká romanťárna :) Ovšem spát se šlo zase okolo čtvrtý ráno :D
 

Den 96. - neděle: Besakih a Ubud

Ráno byl odjezd v 8:00 z hotelu a předtím jsme se měli ještě nasnídat a snídaně byla od 7:30. Vzhledem k tomu, že jsem předchozí den šla spát ve 4 ráno, tak jsem tomu spánku moc nedala a hlava pěkně bolela…Ovšem ten fakt, že jsem na Bali a že dneska jedeme na výlet do hor mi dodával dobrou náladu. Snídaně klasika kontinentální. Dva toustíky, trocha ovoce a kafe – nic víc jsem ani nepotřebovala. 

Přijel pro nás náš minibus a já samozřejmě velkej kus cesty prospala a snažila jsem se nabrat energii. Celkem se to i vyplatilo, a když jsme asi po dvou hodinkách dorazili k chrámu v horách Besakih, hlavička na tom byla mnohem líp. Byl to hinduistický chrám a my byli donuceni koupit si sarong – takový velký barevný šátek a zavázat si ho kolem pasu jako sukni – tradice a kšeft v jednom…A tak jsem si říkala, když už, tak aspoň nějakej hezkej, ukecala jsem to na nějakých 25 000 rp a mám fakt hezkej sarong, kterej se klidně dá i pověsit na zeď – je tam měsíc a slunce a barevně mě to oslovilo :) Mno a tak jsme vyrazili, dostali jsme deštníčky, jelikož začalo drobně pršet, celkově počasí dost naprt, viditelnost mizerná, fotky tudíž nic moc :( 

Chrám krásnej, všude měli kytičky a tak a vůně vonných tyčinek mi připomenula mé milované thajské chrámy…viděli jsme i kousek jakéhosi rituálu, hodně malinkých barevných kytiček, to obklopovalo celý místo :) Taky tam měli takový děsivý tradiční balijský masky, měli jsme po nás deset lidí (přibyl nám včea v noci Lukaszův polský kámoš Blažej a dneska ráno nová stážistka z Itálie – Maristela :) oba jsou pohodáři :)  ) jednoho průvodce. Občas nám řekl i něco užitečnýho, ale většinu pohlídky jsem ho neviděla..snažila jsem se i vtom špatném počasí chytit alespoň nějaké dobré fotky a náladu místa. Byla tam jedna těhotná místní mladá žena, která prodávala pohledy a tak jsem si jí párkrát vyfotila a pak jsem nějak cítila povinnost si od ní nějakej ten pohled taky koupit, tak jsem z toho měla i dobrej pocit. Potom že jedeme na něco k jídlu, nasedli jsme do našeho  minibusíku a řidič nás zavezl do takové jídelny, která podle všeho měla krásný výhled na okolní hory, na rýžové terasy a snad i na jezero v kráteru sopky u které jsme se nacházeli. Ovšem my jsme nic z toho neviděli, protože byla neuvěřitelná mlha a viděli jsme jen na pár metrů před sebe :( Fakt škoda, ale to je život…Navíc jídelna to byla taková, že jste zaplatili 100 000rp a mohli sníst všechno, co chcete. Jenže to po nás bylo zbytečně drahý a především pro holky vyloženě vyhazování peněz…

A tak že to vydržíme a dáme si něco někde jinde a vydali jsme se na cestu do Ubudu, starobylého města, kde byla opičí rezervace a palác. Opičí rezervace pecka, všude volně pobíhaly spooousty opic a opiček a očividně byly na lidi zvyklý a tak se mi podařilo udělat několik fotek, ze kterých jsem měla fakt a dost, jako třeba hodně zblízka jak malý opičátko pije mámě z prsu. Byly tam v celém areálu i chrámy, malé vodotrysky nebo sochy zvířat a k tomu schovaná výstava obrazů. Prostě to podle mě za to stálo, ačkoli půlka z nás vůbec nešla dovnitř a šli se radši najíst. Na co jídlo když máte opičky? Mě stačil nanuk a byla jsem spokojená :) Potom jsme popojeli jen kousek k paláci, kteý teda byl malý, spíš takové otevřené ruiny uprostřed města, nic vyloženě uchvacujícího, ale tak pár fotek jsme určitě udělali a užili si to :) 

 

Potom už šup do auta a vyrážíme na cestu zpátky, taky už se začalo stmívat a přecejen moje bříško prosilo o jídlo. Ulice blízko Kuty a Legianu klasicky ucpané a my se posouvali po metrech a tak když jsme dorazili, hned jsme si dali v hotelní restauračce nějaký to jídlo, měli dokonce i kuřecí řízek a povím vám, že jsem si na něm tentokrát opravdu smlsla :) Rozhodli jsme se, že se půjde zase k vodě stejně jako včera večer, ale vzali jsme spíš jen nějaký chipsy a udělali si tam malej piknik a posezení, nikdo se koupat nešel…Skočili jsme pak ale do sladkovodního bazénu, který patřil k hotelu a tam ještě chvíli blbli, dokud jsme nebyli úplně vyčerpaní.

Den 95. - sobota: Příjezd a první dojmy z Bali

Tak cesta ubíhala, dokonce jsme dostali vodu každej a někdy okolo jedné ráno se zastavilo po cestě v žrádelně na jídlo, což bylo v ceně – malinkej bufet s nudlema, rejží, omáčkou…no ale víte co, jedna ráno je fakt ten pravej čas se nacpat na další osmihodinovou cestu :D A tak jsem moc nejedla, jen tak trochu na pošimrání žaludku :)Ráno jsme se všichni probrali ta kolem sedmý, sice už jsme byli na Bali jako na ostrově, ale než jsme se dostali na Legian Beach, tam kde byl rezervovanej náš levnej hotýlek, tak to ještě sakra několik hodin trvalo…

Dorazili jsme až někdy mezi 11 a 12 dopoledne, tak si to spočítejte, těch hodin na cestě…uf…poslední část byla nejhorší, všude dole na Bali jsou hodně hodně ucpaný ulice a tak se to jen tak pomalu sunulo…Ale když jsme dorazili, hotel vypadal fajnově, byli jsme blízko pláže Legian, to je hned vedle pláže Kuta (ta je nejznámější). Osobně mě náš hotel velmi příjemně překvapil, protože jsem čekala za tak levno nějak nic moc a je fakt, že jsme v našem pokoji, který jsem sdílela s Krisztinou nebyla teplá voda, jen normálka studená sprcha a jen mechanickej větrák, žádná klimatizace, ale musím říct, že mi to naprosto vyhovovalo a nevadilo. A tak jsme se ubytovali a hned jsme se šli projít po okolí a okamžitě šup se jít podívat na moře! :) 

 Bylo sice zataženo, ale i tak prostě moře je moře :) A tak jsme jen smočili nožky a vyrazili jsme někam hledat levnější jídlo, nejlépe indonéský, nepotřebovali jsme platit za nějaký evropský. V zapadlý uličce jsme našli místní „warung“ – vývařovnu, kde měli snad stejný ceny jako v Malangu – super! Nudličky za 10 000 rp, což je v přepočtu dvacka a byla jsem skoro přecpaná! Potom jsme se sebrali, dali jsme si dácha a sraz po setmění v plavkách a že se půjdeme mrknout na móře a vykoupat se za tmy! Mezitím jsme s Jeffem a Kristinou vyrazili na prohlídku okolí a jestli bychom nesehnali nějaký ten drinčík na večer, plánovali jsme všichni společný večer, uvolnění, žádná škola, žádný rozvrh, žádné povinnosti…jen pohoda a být spolu. Teda široko daleko nic, až pak v jednom obchůdku přece. Na cestě jsme ale našli taky místní nalévárnu s vodnicí a tak jsme říkali, že možná nějakej jinej den zajdeme možná.  

 Večer jsme opravdu skoro všichni vyrazili do vln a že byly! Užívali jsme si to maximálně, blbli jsme, až mě oči pálily od soli. Ale stálo to za to. I když jsme byli pěkně unavení, tak jsme ještě šli na jídlo a zůstali všichni spolu dlouho do noci. Měla jsem moc fajn rozhovoy s Kamille i Jeffem a vůbec všichni jsme toho hodně prokecali a sblížili se. Jen to další ráno nebylo zrovna ideální :D

Den 94. - pátek: keramika Bali Baby!

Tak vstávačka brzo, jelikož se řeklo, že máme být v 8 ráno u ekonomický fakulty. A taky že jsme tam byli. Jenže Utari dorazila s třičtvrtěhodinovým zpožděním a tentokrát už mě to fakt namíchlo, protože jsem byla unavená a mohla jsem o dost dýl spát a místo toho jsme tam nesmyslně čekali a seděli jak tupky! Hlavně že to Lukasz včera opakoval, ať dodržujou časy, nebo ať nám řeknou pozdějc a ať neměněj rozvrh! A opět! Fakt mě to namíchlo a držela jsem se…i tak jsem se jí naférovku zeptala proč jako jsme tu museli bejt v 8, a ona mi nebyla schopná odpovědět…achjo. 

No nic, každopádně nás zavezli do nějaký školy, kde jsme koukali asi dvě hoďky na moc hezkej film o jedný chudý indonéský škole, která měla existenční problémy, ale díky srdečným učitelům a nadšeným dětem přežila. Byl to pěknej filmík :) Potom nás opět převezli a rozdělili – půlka šla na keramickou dílnu a půlka šla na nějaký přednes, kde museli mluvit o svých zemích. Byl tam i Mr. Chandra, ale já byla zrovna v tý druhý skupině, takže jsem „keramičila“. Továrna byla docela daleko za městem, ale stálo to za to, ukázali nám, jak se to dělá, mohli jsme si zkusit udělat hrnek i poglazurovat něco a tak a já zavzpomínala na svoje gymplácký léta, kdy jsem několik let chodila na keramiku a celej zbytek rodiny pak dostával k Vánocům ručně vyrobené hrníčky, tácky, zvířátka a podobně :D Ale bylo to fajn, tady je ta keramika celkem populární a je to část jejich kultury a tak jsem si na památku koupila takovej jednoduchej hezkej přívěsek na krk – destičku se zelenýma lístečkama, myslím, že Míšovi se to bude líbit :) 

Keramika trvala celkem dlouho a potom už honem „domů“ a balit, protože po osmé večer ja sraz u McDOnalda a odjíždíme busem na Bali!! Na necelých 5 dní! Peckaaa! Snažíme se to udělat co nejlevněji a tak neletíme, ale jedeme malým busem, jen pro nás, cesta prý bude odhadem 12 hodin…uf…ještě že mám tolik hudby sebou :D A tak se sbalilo to nejnutnější, vezla jsem poloprázdnou krosničku, ale to nejdůležitější tam bylo – plavky, ručník, peníze..a dobrá nálada :) Po deváté veče se opravdu vyrazilo – náš bus byl nepřehlédnutelnej, byl totiž celej růžovej! :D