Thajský slovníček 2 - další díl seriálu "Učíme se thajsky s Péťou"

Tak, přidávám ddalší díl seriálu "Učíme se thajsky s Péťou" :)

voda - nám
záchod - hong nám
floating market - talat nám (= obchod na vodě)

Není zač, bez problému, to nevadí - mai pe lai

Barvy co jsem pochytila:

barva - sí
žlutá - sí liang
modrá - sí fá
zelená - sí kiao
červená - sí dáeng
oranžová - sí sóm

Ovoce:

hodně z ovoce začíná "mak" (znamená to ovoce či zelenina)

mango - mak muang
kokos - mak phráo
-> kokosová šťáva: nám phráo
citron - mak náo
papája - mak lakó
pomelo - falang ( stejně se označují cizinci) nebo som-o
ananas - sub pa rod
granátově jablko - tab tim

Další pokrmy:

vejce (od slepice) - kchaj kaj
nám ťim, nám pik - různý druhy chilli omáček
kaya, kai - kuře
kin kháo - obecně jít jíst, jít na oběd, jít na večeři (doslova jíst rýži)
plá - ryba
-> nám plá - omáčka na rybu
som tam - salát ze zeleného manga s chilli a solí
sladký - uán
cukr - nám thám
kyselý -príou

učitelka - khrů
psát - ťien
chutnat - aroi
přeložit stránku papíru napůl - kip

Mluvím k tobě/ mluvím na tebe - čan phud kap khun.
I love you - čan rak khun

! suáj (důraz na konci slova) - krásný
! suej (důraz na začátku slova) - špatný


...v příštím díle si probereme zvířátka :)

Fotky - návštěva AIESECu na naší škole

Naše škola se jmenuje Huayphukchee (čtěte huaj pak čí) :) Stejně jako přilehlý chrám. Na fotkách vidíte, jak jsem s nima vedla aktivity já (a že děcek bylo hafo..) a pak i AIESECáři a potom jsem se i přidala, když ze mě opadl stres.

21. den - úterý - roky a dny a hodiny

POhoda, jazz, pretesty, dokonce dneska učení navíc, plus přijeli nějací důležití lidé z BBK předat darem počítač. Tak bylo zase focení - děsně rádi se tu skupinově fotěj, začínám mít pocit, že na tom fakt ujížděj :D

Jinak mi došlo, že vy vůbec nevíte, že tady v Thajsku není rok 2012!! Je rok 2555!
Takže dnes je prosím pěkně 28. února 2555, to je ale pěkný datum co? Mají tu jiný počátek letopočtu - o 543 let dříve než my - počítá se od dne, kdy Buddha dosáhl nirvány/ umřel/ prozřel - jak kdo chce. Proto rok 2012 je v Thajsku rokem 2555. Tento letopočet se běžně používá, pouze co jsem četla, tak v bankovním styku se používá klasický křesťanský letopočet. Velká legrace prý pak nastává, když třeba českému finančnímu úředníkovi předložíte v příslušném daňovém roce doklad z roku, který bude až za 543 let... :D

Další věcí je, že tu mají jak jinak než britský kalendář - což znamená, že týden nezačíná pondělím,, ale nedělí - chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala v jejich kalendářích...

Co se svátků týče, jeden z hlavních jsou narozeniny současného krále Bhumibola (5. prosince), stejně tak se ale slaví narozeniny královny Sirikit (12. srpna). Nesmím opomenout thajský Nový rok - Songkran, který tady s Míšou zažijeme, je totiž 13. dubna a pokračuje i 14. a 15. Dalšími jsou např. korunovace krále, Loy Krathong (svátek světel a vody), a několik svátku vztahujících se k životu Buddhy - z netu jsem zjistila podrobnosit: nejdůležitějším je květnový úplněk, kdy se slaví celkově Buddhovo narození, osvícení a smrt (a já budu v tý době v Indonésii ;( ), dále pak je oslavováno Buddhovo kázání pro 1250 lidí - úplněk v únoru, úplněk v červenci - Buddhovo kázání k jeho pvním 5ti učencům - mimochodem následujícím dnem pak začíná tříměsíční!!! půst buddhistickým mnichům!!!. POsledním je úplněk v říjnu, kdy se oslavuje znovusestoupení Buddhy na zem poté, co strávil jednu deštivou sezónu meditacemi v nebi Tavatimsa. Zároveň to znamená konec období dešťů a půstu pro mnichy..Chudáci...

Jinak z praktického hlediska - je tu časový posun +6 hodin oproti Čechám, což znamená, že když já v 6:30 vstávám, vy tam máte půl jedné ráno a zase když vy máte teprv poledne, já už mám 6 večer..

Fotky - Wat Phra Pathom

Tak tohle je nejvyšší stúpa na světě :) Byla jsem tam už třikrát a pokaždý neplánovaně :D Ale už mi přirostl ten chrám k srdci :)




Mimozemské vysílače..



Kytí



Sophon - můj pan domácí (hlava rodiny, u které bydlím) se snaží napodobit škleb kamenné sošky :)



Strom bódhi - právě pod tímto druhem stromu dosáhl Buddha nirvány (osvícení, vysvobození z koloběhu života, osvobozujícího úmrtí...). Proto takovéto stromy Thajci mají moc rádi a ověšují je barevnými stužkami a tak. Strom bódhi poznáte podle nádherně propletených kořenů

Fotky - děcka, děti, dětičky :)

Fotky - doplnění prvního přivítání a Prae

Ukázkové čištění zubů 1



Ukázkové čištění zubů 2



čtvrťáci a páťáci a jejich třídní



Prae - má dočasná spolubydlící

20. den - pondělí Pohoda a pretesty

Tak dneska se sice vstávalo malinko hůř, ale zase den v pohodě. Dneska se po celém Thajsku psaly záverečné testy pro šesťáky - takže ti mi hned první hodinu odpadli. Nakonec mi odpadla i ta druhá,protože přijela delegace - boss naší ředitelky a další dvě učitelky či co z Bangkoku na kontrolu průběhu testů. Nijak výrazně jsem se tomu nebránila a úspěšně jsem se připravovala na zítřek a na hodiny odpoledne.

Dokompletovala jsem si pretesty, nakopčila další věci, zjistila jsem kolik by mě stála letenky do Surabayi v Indonésii přes Kuala Lumpur. Se všema poplatkama a taxama asi 2000 dohromady...to neni tak zlý...asi se totiž rozhodnu pro projekt právě tam - zaujal mě nejvíc projekt v Malangu (a nejblíž je mu Suarybya na východě Jávy), při kterém se budu nejdříve učit místní kultuře, umění, tancům a tradicím a zkoumat potenciální turistická místa v Malangu a pak jim navrhovat možnosti zvýšení přilivu turistů. V neposlední řadě taky budu učit na střední angličtinu kříženou s rozvojovým vzděláváním a kulturní výukou, takže i to GRV tam bude. Je to úplně něco jinýho, ale líbí se mi to :) Taky Malang je podle fotek pěkný město a má asi 800 000 ob. takže komunikace se světem by měla nějaká být :) Co vy na to?

Mno, oběd jsem slupla jak malinu, jen už mi stačí méně rýže než předtím, zato ovoce si fakt neodepřu, je tu strašně dobrý, čerstvý a šťavnatý...Třeba po mangu bych se oprvadu utloukla :) Potom už třeťáci a první pretest - byl podle mě lehkej, ale oni zezačátku buď dělali, že jsou úplně hloupí a nebo opravdu nevěděli, co maj dělat,a to je potom logicky moje chyba. Ovšem pak už se nějak chytili, byla jsem ostřejší než jindy, ačkoli je mi to proti srsti, musela jsem je pěkně rozsadit a okřikovat ať si hezky hleděj každej svýho.

V týhle pozici jsem byla snad poprvý v životě. Vždycky na gymplu jsem si říkala jak se ty učitelé maj, že si tam jen tak seděj a my se tudeptáme a trápíme nad jejich písemkou...No tak jsem to zažila konečně i z druhý strany a neni to takovej med...sami byste chtli, aby jim to dopadlo dobře, protože to odráží i vaše schopnosti. Vypadalo to nejdřív, že to bude žalostný a že jsem jim snad dala až moc těžkej test..ale ve skutečnosti se pak chytli a víc než půlka to dala v pohodě :) Musím je za to hnedka příště odměnit, už se na to těším :) A ty zbylý prostě nechám bejt, jakože se nic neděje, ať se na to příště mrknou...

Po tom, co jsem to opravila, což mi zabralo tak hodinu, tak jsem šla hned na čtvrťáky a dala jim podobnej, o něco těžší test. Věděla jsem, že jsou škovní a taky se ani tolik neptali a nekřičelki a hned pochopili co se po nich chce a byli hodný :) Dopadlo to podobně jak u třeťáků, ale průměr bodů by byl jistě vyšší, prostě by jim stačilo si to zopáknout a myslím, že by to bylo okej. Jedna holčina to tam dala skoro na plnej počet bodů, což mě hrozně potěšilo, že alespoň někdo pochopil, že budem dneska psát test a vypadala, že se na to podívala :)

Teď tady ještě sedím ve škole, kupodivujsem dneska nepřečetla ani řádku z knížky (Kindla), což tradičně o přestávkách dělám, i když mi odpadly 2 hoďky, tak jsem měla napilno a aspoň už teď až dorazím na pokoj, tak nic moc nemusím - fajn pocit :) Vidím to tak, že večer věnuju nějaký tvůrčí činnosti nebo čtení - jak jinak. Jo vidíte, kdyby náhodou jste měli doporučení, písněte tip na knížky :) Mám ještě zásobu, ale určitě časem dojde a já budu ráda za inspiraci :) Zatím mám v merku Hyperion (Dan Simmons) a potom Tetovaného (Brett) - mám zrovna menší sci-fi, fantasy období, ovšem nepohrdnu i ničím hlubším nebo naopak plytčejším - člověk má pokaždé náladu na něco jiného a všechny žánry se hodí :)

19. den - neděle - Dospání a kredit :)

Tak jsem se konečně pořááádně vyspala. Už jsem to potřebovala jako sůl :) Tělíčko se o to hlásilo už od pátku odpoledne. A taky jsem dneska teď před chvílí šla poprvé zkusit dobít si kredit v 7-11. Mno, :D Prý stačí, když máte číslo mobilu a kolik chcete dobít. Tak já si to napsala na lísteček a ten jsem jim strčila a rukama jsem šermovala - a ona se neustále na něco ptala-. Pak vytáhla dvě různý kartičky ukazovala mi na nich dva obrázky - jeden s úsměvem jsem znala - Happy tarif -jojo, ten byl můj a ještě jsem si vzpomněla že je to operátor DTAC (taťko, čte se to " dý - tek"), tak oni hned přikývly a ona tam něco naťukala, zkásla mě o 300 Bahtů, který jsem tam chtěla dobít a bylo to! Přišla SMSka, že mám dobito :))) Jsem na sebe pyšná :D
Za odměnu jsem si koupila brambůrky a Colu :D to asi můj organismus dost zmate, ale co :D Zdravě začnu zase od zítřka, dneska je neděle a prostě se budu mít fajn, odpočívat, sním něco nezdravýho a vypiju nějakej ten cukr a bude! :)

Den 18. sobota - stres a 80 lidí

Sobota začala tak, že jsem vstávala jako jakýkoli jiný pracovní den - v 6:30...hnus...vyjižděli jsme ale pozdě a tak jsme ve škole byli až asi v půl devátý, kde už vrcholily přípravy na nadcházející příjezd lidí (asi 12) z AIESECu. Trochu mě zarazilo jak to bylo všechno upravené a nazdobené, nějak jsem netušila, že to bude až tak oficiálí..Navíc sama jsem si na sebe vzala džíny a tričko s límečkem.

Ukázalo se, že to asi až tak oficiální původně být nemělo, ale tady se věci mění za chodu. Jedno z nejdůležitějších nových slovních spojení co jsem se naučila je "SABAI SABAI" - znamená to něco jako Take it easy, neřeš to, pohoda, žádnej stres...No, ovšem tentokrát byli i Thajci pověstní svou pohodou a flegmatičností nervózní...Každopádně mě bylo řečeno asi týden dopředu, že si mám pro děcka připravit aktivity cca na půl hodiny od 10:30 do 11:00.

Zmatek začal už o den dřív - celou dobu mi říkali že tam bude asi 60 dětí - tedy ty moje od 1. do 6 třídy komplet. Pak že to budou jen 4., 5. a 6. třída-jsem si říkala, no to kdybyste mi řekli dřív, tak jsem mohla vymyslet nějaký i lepší, složitější aktivity, vím, že ti by to zvládli, jsou moc šikovní. No když jsem tam v sobotu přišla, tak tam byla jen 5. třída moje a asi 3 nebo 4 další třídy z úplně jinejch škol v okolí, které jsem nikdy neučila a neviděla!Takže jsem si říkala, jakt o udělám, vždyť ty jiný dětinebudou vůbec pobírat, angličtinu očividně moc nedávali...Tak jsem to odsunula že uvidím, co udělají AIESECáři, kteří měli jít předemnou a že to podle toho nějak pojmu.

Další pecka ovšem byla, když se zjistilo, že AIESECáři budou mít zpoždění, porouchal se jim bus a neví se kdy přijedou...A že kvůli tomu já půjdu první. Nastal dost chaos, všechno se řešilo jen a jen v thajštině, já byla mimo a jen mi říkali, jestli jsem se připravila - a já neměla ponětí na co. Stres ve mě stoupal, jelikož už nešlo jen o moje známě učitele a děti, ale byli tam i děti a ředitelé školz jiných částí provincie se na mě podívat a na ten projekt, jak to probíhá a jestli by to chtli taky...A pak tam byl ten chlap - velikánskej chlap jako hora, z kter šel na první pohled srtach a respect. Zjistila jsem, že je to něco jako náměstek školství pro tuhle provincii a že asi zrovna on schvaluje ty projekty a proto pro ně byl hodně důležitej..No a já před nim vůbec nevěděla co dělat. Anglicky neuměl..Chtělo se mi v jednu chvíli fakt někam utýct..

Takže to dospělo k tomu, že tam bylo dohromady asi 100 lidí a všichni čuměli na mě co budu dělat a já nevěděla moc, protože každej mi říkal něco jinýho...Mno, přijela alespoň jedna slečna z AIESECu a převzala první chvíle s dětma, konečně se začalo trošku něco dít a už nebylo takový dusno a že prý ostatní AIESECáři přijedou za hodinu. Chomphoo - ta holčina co přijela se snažila, ale byla sama na asi 80 dětí, které se ještě k tomu neznaly a dost to drhlo...Ale co, pak to předala mě..nechala jsem je v kruhu a udělala s míčkem Hello, what is your name. To uměli samozřejmě jen ti moji, ostatní děti se moc nechytali, ale po chvíli jo. Potom jsem je naučila Head, shoulders, knees and toes - s pomocí dětí z naší školy se to ty ostatní celkem rychle naučily a udělala jsem ráno hodně dobrej krok, že jsem si tu písničku vypálila na cédo, protože teď jsem k tomu mohla alespoň mít doprovod hudební a s tm to šlo mnohem líp a nakonec to dopadlo myslím fajn, jen všichni byli děsně zpocený - byli jsme venku na hřišti před školou a bylo okolo 30°C... o a tím jsem vlastně skončila, konečně dorazili AIESECáři a převzali to. Uf, tak to nejhorší jsem měla za sebou :)


Pak už to ze mě pomalu spadávalo...AIESECáři dělali ve třech skupinách různý věci a točilo se to - jedni nechávali hádat hláskování anglických slov, jiní učili nějakou písničku s tancem a třetí ukazovali kartičky s napsaným předmětem a děti pro něj měly doběhnout. Učitelé, ředitelé a důležitej pán se očividně lehce nudili, ale co, něco se dělo :) Já jsem se uklidňovala focením všech. Pak jsem se i dokonce zapojila s ostatníma - to jsou ty fotky jak tancuju s dětm a vkruhu, už to bylo dobrý, už ze mě spadla ta největší nervozita. Byla jsem už ve 12 mrtvá..

Ale čekal nás oběd a já doufala, že budu s AIESECářema, všichni to byli mladý lidi od 20 - 25 cca a chtěla jsem si pokecat v anglině a seznámit se...Ovšem to jsem nevěděla, že mě posaděj k VIP stolu k ředitelům, učitelům...No zase dusno, když bylo ticho, bylo trapný, když se snažilo mluvit anglicky, já byla nervní a když mluvili jen thajsky tak jsem zas nerozuměla ani slovo :D Prostě si člověk nevybere :D

Pak jsem se konečně uvolnila a pokecala s AIESECářema, půlka z nich byla z Vietnamu a jedna holčina z Německa - normálně tu naférovku studuje thajskou vejšku jako regulérní student a žije tu. Palce hore :) A že se pojede v půl druhé už na výlet do chrámu (nevěděla jsem jakého, ale vzhledem k tomum že je mám prostě ráda mi to bylo jedno) a pak na floating market - thajsky "talat nam" - obchod na vodě. To, že jedu s nimi bylo pro spoustu lidí překvapení, ačkoli já jsem zase měla od začátku za to, že se to po mně žáda a chce a že pojede většina i učitelů a tak. Jo houby, jela jsem jen já a AIESECáři a muselo se teda domluvit co a ajk s cestou, protože Wat byl prý asi hodinu odtamtud a dalších půl hoďky ten floating market. A že zavolám svým domácím a Ti mě vyzvednou. Chjo, bylo mi jich líto, jasně že souhlasili, ale očividně o tom neměli dopředu ani páru...Pak mi došlo že už nemám kredit na mobilu a že teda musí zavolat Chomphoo. Okej. PAk už se všichni usmívali a rozloučili a jen mi popřáli hezkej výlet, viděli že to potřebuju - nějakej výlet s mladejma lidma, odreagování...

Ale teda jak jsem se těšila na Wat a na fotky při západu slunce potom na floating marketu, tak jsem byla trochu zklamaná...Výlet mě stál asi 300 bahtů a já se těšila na chrám, a na to, že budeme jezdit lodičkama po řece a budu fotit jiné lodičky s ovocem, zeleninou a jinými obchodními komoditami - tak, jak já floating market znám.

No, chrám byla přátelé opět ta samá stúpa co včera :D Takže jsem tam byla potřetí během 14ti dní. Ale kupodivu to mi ani tak nevadilo, naopak jsem si k ní začala utvářet hezkej vztah, asi jí budu mít ráda, když už jí tolik znám :) A hlavně jsem tam tentokrát našla ty Buddhy v různých pozicích co odpovídají dnům v týdnu! Tak jsem jim přispěla, zapálila svíčku, vonný tyčinky, pomodlila se, přilepila zlatý lístečky buddhům na tělo a pak jsem si jednu dvacku navíc jako příspěvek hodila taky do kasičky se středou :) To bylo hezký, nová tradice :)

Pořád jsem se těšila na floating market jak si něco nafotím, byl docela daleko a mě z toho bylo ouzko, že pro mě chudák Sophon bude muset tak daleko. Ukázalo se, že to prý ale tak daleko není, asi jsem jeli jakoby jen jiným směrem, ale ne dál..no nevím..Floating market nakonec bylo "jen" velké dřevěné místní tržiště u řeky..žádné lodičky, žádné zapadající slunko se nekonalo..ale zase je pravda, že tržiště bylo velikánské...No, akorát jsme si ho stačili projít a přijeli pro mě hostující rodiče, tak jsem všem moc poděkovala, že mě vzali sebou a tak, alespoň jsem si s nima pokecala a seznámila se, za 2 týdny mám jet do BKK na nějakou párty, tak snad tam budou nějaký známý tváře.

Ten výlet asi domácím nakonec nepřišel tak nevhod, protože cestou jsme si v Nakhon Pathom zašli na večeři do místní žrádelny, měli to tam moc dobrý a taky jsme pak ještě vyzvedli i jejich syna Odda. No, zpátky jsme dorazili někdy okolo půl deváté večer, já jsem usínala už v autě...Ale po sprše se mi ještě podařilo naházet fotkly na fb, určitě je nějak hodím i sem, doufám, že se vám budou líbit, já z nich mám radost :)

No, a to bylo jen rychlé shrnutí událostí :D Byla tam spousta krátkých chvil, kdy mi bylo ouzko (třeba když mě postavili před toho důležitýho pána a on na mě tak přísně koukala čekal jakože co bude a já nevěděla vůbec co a všichni poplašeně koukali co udělám a nakonec on první sepnul ruce a malinko se uklonil, když mi došlo, že to jsem samozřejmě měla první udělat já!!! projevit mu úctu a uklovit se. Vůbec mi to nedošlo...trapas jako bláezn..ale pak zas dobrý už). A pak tam zase byli chvíle, kdy to bylo moc fajn jako kdy jsme blbli v kruhu s dětma :)
Takže nakonec to všechno hodnotím pozitivně, všechnodobře dopadlo, všechno se nějak zvládlo a jsem za to ráda :)

Spala jsem jako zabitá a vstávala až po 10 ráno a je to nááádhernej pocit mít klid a pohodu a nic moc nemuset dělat, alespoň chvíli :)
Všem velkej pozdrav! :)

Den 17. - pátek - shrnutí uplynulých dní 1

Tak kde jsem to skončila...čtvrtek večer po zmrzlině s Prae se už nic až tak důležitýho nedělo, jen jsme dost mluvili všichni o náboženství, i u večeře a tak a dozvěděla jsem se, že takoví řadový obyčejný, ne až tak nábožný, ale buddhista, věří především v to, že všechno co uděláte se vám nějakým způsobem vrátí. Špatné i dobré. VYprávěli mi dvěhistorky, jak například jeden muž střílel bezbrannou želvu do krku, aby jí zabil..za nějaký čas mu začala churavět rodina a on sám dostal rakovinu přesně v tom místě, kam tenkrát želvu střílel...Tomuhle opravdu věřej, zároveň ale i to dobré, co v životě udělát, by se vám mělo vrátit v podobě zdraví, lásky a dalších životních hodnot.

Nový zjištění taky bylo , že dny v týdnu tu mají nejen svoji barvu (http://en.wikipedia.org/wiki/Color_of_the_day), ale také každý den představuje BUddhu v nějaké pozici (http://www.panix.com/~clay/thailand/dow.html). Například já jsem narozená ve středu, což je zelený den a odpovídá mu stojící Buddha, který drží v ruce malý kotlík :) Další věci se ptali i mě a já úplně neuměla odpovědět...Ale další věc je, že nikde tady není psáno, že sex až po svatbě, ale spousta lidí, to tak jednoduše dodržuje. Kdo by to byl řekl, v zemi ,která je známá sexuálním turismem.

Mno, takže jsme usnuly o něco dýl jak jsme drbaly, já dočetla ještě k tomu další knížku a ráno v 6:30 vstávačka. Pátek proběhl zajímavě, kromě toho, že mi odpadla jedna hodina za 4, tak ještě po pobědě proběhla ceremonie, kdy Prae všichni popřáli k promocím, že úspěšně má za sebou vejšku. Taky jsme blbli s dětma a učili je různý songy a tancování na to, Prae je učila ještě text písničky When you say nothing at all z Notting Hillu. Mno, musim se přiznat, že jsem byla už v půl pátý pěkně mrtvá a oni, jestli pojedu s nima odvézt Prae na bus a že je to kousek. A mě bylo blbý říct ne, když tady byla hlavně kvůli mě...No ten kousek byla hodina a čtvrt a pak jsme ještě jeli se podívat na tu pagodu (Wat Phra Pathom), až teď koukám, že je to nejvyšší stúpa na světě! (http://en.wikipedia.org/wiki/Phra_Pathom_Chedi).

Už jsem byla fakt mrtvá, ale ta stúpa je fakt moc hezká a tak jsme jí alespoň oběšli. Mezitím šla paní domácí nakupovat a my na ní pak ještě půl hoďky čekali...Pak jse už doufala, že pojedeme "domů", protože zpátky to byla ještě hodina cesty a paní domácí cestou vyběhla koupit něco na večeři v místní pouliční žrádelně. Jenže si zapomněla mobil a nějak se ztratila...dalších něco přes půl hoďky...
Zpátky jsme dorazili, když se paní domácí konečně našla, až po půl devátý a já byla pěkně vyšťavená...Jídlo, sprcha, spát...

Den 16. čtvrtek - Rychlohlášení

Takže přátelé, jedno rychlohlášení: Ohlášená thajská slečná včera po obědě opravdu dorazila, i když jsem doufala že nakonec ne, když o tom nikdo dlouho nemluvil. Ale přijela a je naprosto v pohodě, milá, usměvavá, nejeden z našich chlapců by po ní jistě skočil :) Jmenuje se Prae a je jí dvacetdva a nemá přítele - takže pánové, hlaste se :D Značka: puntíčkovaný šaty ;) (ty má teďka na sobě).

Tak, mno, přijela a já měla hnedka hodinu s čtvrťákama a ona se šla hned podívat, což mě celou hodinu dosti znervózňovalo...ale nakonec dobrý, tedavystreslá jsem byla, alemyslím, že jsem to zvládla dobře, děcka se bavily a i ona se pořád usmívala.

Potom jsme už jeli dom, kde jsme si jen hodili věci a že jedeme pro Odda (syna domácích) na střední - ujel mu bus domů. Nabrali jsme u školy vzdálené asi 50 km a patřící k velkému univerzitnímu kampusu Odda a jeli dál, kampus je nááádherný, všude zeleno, uklizeno, všechno kvete...a zastavili jsme u nějaký místní restauračky a dali si véču. Teda nejdřív to bylo trochu rozpačitý a pak už okej, s Prae jsme se hnedka v angllině kterou mluví velmi obstojně rozmluvily a kecaly a kecaly, až mi pak bylo trapně že ostatní asi moc nepobíraj :D No, ale zas ona pak mluvila hodně thajsky s nima, tak to jsem byla zas totálně mimo já. Mno, všechno okej, jídla jak na hradě - sdílelo se (vlastně všichni jí ze spousty malých talířků, každý si vezme na co má chuť).

Přijeli jsme zpátky až asi kolem 8 večer a Míša byl online, tak jsem rychle skočila do sprchy a pak si střídavě psala s ním a povídala s Prae. Ukázala jsem jí potom i fotky z posledního výletu do Chiang Mai a do Barmy, líbilo se jí to, nikdy tam nebyla. Sama byla jen v Laosu a jednou krátce v Indii jen na pár dní. Mno, byly jsme celkem mrtvý atak jsme vlastně po večeři padly do postele, já četla, ona ťukala do mobilu no a v půl 11 jsme spořádaně usnuly. Jedinej problém byl, že mou klimačku nastavenou na 29, což mi teď naprosto vyhovuje dala na 21!! Takže jsem sice usnula vysílením, ale v noci jsem se budila kosou. Dneska si prozíravě vemu dvě deky, nenápadně si k posteli dám mikinu a snad poprvé co tu jsem si asi vezmu ponožky :D

Ráno klasika vstávačka - v 6:30. Všechno okej, komunikace v pohodě, k snídani rejže s kari a voda a hurá do školy. Říkala jsem si že to pod tím dozorem nějak přežiju ten dena budu ráda až budu zase na pokoji v klidu. První hodinu jsem měla poprvé školku! Úplně, ale úplně malinkatý thajský dětičky 3-5 let...Co s nima? Oni nerozumí ani slovo mě a já zase jim. Holky mi trochu pomohly. Měla jsem omalovánky nějakého thajského tropického ovoce (mango, kokos...), které nejdřív opakovali donekonečna a přitom na mě koukaly těma svejmě vélkejma očkama (byli k sežrání roztomilý, thajský děti jsou prostě nádherný) a pak si to vybarvili. Vyčerpalo mě to víc než jakákoli hodina se staršíma. Prae pomáhala a občas překládala, aby vůbec pochopili, co po nich chci.

A pak mě čekaly ještě 3 hodiny s dozorem, říkala jsem si, ale Prae nakonec ani na jedný z nich nebyla, což mi vůbec nevadilo, byla jsem mnohem uvolněnější...Zítra má dokonce trochu učit taky :)

Oběd zajímavej, dostali jsme jako moučník to jejich rejžový želé, na který jsem si kupodivu asi už zvykla (dřív bych ho nepozřela...) a taky na sobě pozoruju, že spousta "vůní" a chutí, který by mi "smrděly" a nechutnaly už mi nevadí a když je hlad, s chutí si dám :D Prostě proces adaptace se započal.

Mno, teď jsme se byly už po škole tady ve vesnici s Prae projít, hodila jsem so schránky jeden pohled pro Míšu (a hned jsem přemýšlela, že vyrobím další ještě pro další lidi) a pak jsme obešli vesnici a koupily si domácí zmrzku z kokosovýho mlíka v housce posypanou arašídama a s kandovaným ananasem -teda mňamka přátelé - i na to jsem si ale musela zvykat - opravdu to není jako naše "kokosová" zmrzlina - tohle, když je to z pravýho kokosu, chutná totálně jinak a na začátku mi to vůbec nejelo...No a tak vám teď píšu a podávám hlášení :) Zatím ahooooj

Den 14. úterý

Pár dní nic nepřibylo, protože jsem byla lehce vyčerpaná a taky se nic až tak světoborného nedělo :) Neděla v klidu, už s přípravami a dočtením třetí knihy Hunger Games. Pondělí u v pracovním nasazení, 4, 5 a 6 třída byla naprosto skvělá, smáli se byli bystří. Třeťáci mě poněkud naštvali svojí ignorací, myslím, že jim to došlo a dneska už byli o dost lepší a nebo jsem na ně našla lepší cestu :) Nit (ta těhotná kolegyňka) se nám zvětšuje každým dnem :)Jídla jsou pořád fajn s tím rozdílem, že už mi dokonce stačí menší porce, abych byla najezená. Žaludek si na pravidelný přísun zvyknul a jakmile je v danou hodinu dávka vynechána, tak se ozývá, což je fajn :) Nikdy se mi to totiž moc nevedlo, jíst pravidelně :D Ve zkouškovým to nejde už vůbec, :D I chilli už pálí méně než na začátku a tak si můžu dovolit si ho přidat do jídla více zapadat tak trochu do davu  Ovšem když jsem si myslela,že se všechno uklidňuje a ustáluje do nějakého zaběhlého procesu, před chvíli překvápko – nejen že v sobotu přijedou lidé z AIESECu (asi 20), ale zítra přijede jedna nějaká slečna a bude tu nejméně do ptáku a to s tím, že bude bydlet se mnou v pokoji a všude vlastně bude se mnou…No…sice jako uvítám společnost ze stejný věkový kategorie, ale to mám spíš pocit, že budu neustále kontrolovaná, což fakt ráda nemám…byla jsem ráda, že jsem se konečně po pár dnech uvolnila a a už nejsem při hodinách nervózní a teď tohle…No, uvidíme jak to dopadne…Každopádně teda až do soboty bude soukromí a klid v tahu, prý si bude chtít povídat. Což já budu určitě moc ráda, ale tak nějak jsem si zvykla na ten svůj klídek po skoro 10ti hodinách ve škole mezi stovkou dětí je fajn si moct v tichu lehnout…Tak nevím, jestli mám být ráda nebo spíš naopak a po krátkém uvažování jsem se rozhodla že nejsem ani jedno – prostě to vezmu jak to je a zítra se uvidí…Nějak to dopadne :) třeba to bude nakonec fajn, kdo ví. Heslo brát si tu ze všeho to lepší snad zafunguje. Prostě na to nebudu myslet jako na kontrolu :) Dám vědět co a jak :)

Fotky z dneška - okolí 4

1.tady vidíte v jakém poéčut se tu jezdí na motorkách - 4 lidi pohodlně: mimino ve předu, máma, a dvě dcery - no problem


2. jak se staví policejní budova


3. nejdřív se naloží rýže, pak lidi (ono by to jinak ani nešlo :D )


4. kuk! :)


5. tady jsou zmíněné tři vlajky - vysvětlení k nim v posledním příspěvku

Fotky z dneška - okolí 3

Fotky z dneška - okolí 2

1. skvělé dřevené vozítko přidělané k motorce pro víc malých dětiček :)



2. jeden z těch lepších domů


3. obchůdek s dárkama pro Buddhu (kyblíčky pro mnichy do chrámů - je tam jídlo, pití a další hlavně prakticky použitelné věci. Peníze se jim většinou nedávají, nesmějí se jich dotýkat. Za tohle jsou raději)


4. Naše dveře, aneb "jak se chodí ven z domu". Už vím, že to jde i těmi menšími :)


5. drogerka :) dobře vybavená tahle