Den 18. sobota - stres a 80 lidí

Sobota začala tak, že jsem vstávala jako jakýkoli jiný pracovní den - v 6:30...hnus...vyjižděli jsme ale pozdě a tak jsme ve škole byli až asi v půl devátý, kde už vrcholily přípravy na nadcházející příjezd lidí (asi 12) z AIESECu. Trochu mě zarazilo jak to bylo všechno upravené a nazdobené, nějak jsem netušila, že to bude až tak oficiálí..Navíc sama jsem si na sebe vzala džíny a tričko s límečkem.

Ukázalo se, že to asi až tak oficiální původně být nemělo, ale tady se věci mění za chodu. Jedno z nejdůležitějších nových slovních spojení co jsem se naučila je "SABAI SABAI" - znamená to něco jako Take it easy, neřeš to, pohoda, žádnej stres...No, ovšem tentokrát byli i Thajci pověstní svou pohodou a flegmatičností nervózní...Každopádně mě bylo řečeno asi týden dopředu, že si mám pro děcka připravit aktivity cca na půl hodiny od 10:30 do 11:00.

Zmatek začal už o den dřív - celou dobu mi říkali že tam bude asi 60 dětí - tedy ty moje od 1. do 6 třídy komplet. Pak že to budou jen 4., 5. a 6. třída-jsem si říkala, no to kdybyste mi řekli dřív, tak jsem mohla vymyslet nějaký i lepší, složitější aktivity, vím, že ti by to zvládli, jsou moc šikovní. No když jsem tam v sobotu přišla, tak tam byla jen 5. třída moje a asi 3 nebo 4 další třídy z úplně jinejch škol v okolí, které jsem nikdy neučila a neviděla!Takže jsem si říkala, jakt o udělám, vždyť ty jiný dětinebudou vůbec pobírat, angličtinu očividně moc nedávali...Tak jsem to odsunula že uvidím, co udělají AIESECáři, kteří měli jít předemnou a že to podle toho nějak pojmu.

Další pecka ovšem byla, když se zjistilo, že AIESECáři budou mít zpoždění, porouchal se jim bus a neví se kdy přijedou...A že kvůli tomu já půjdu první. Nastal dost chaos, všechno se řešilo jen a jen v thajštině, já byla mimo a jen mi říkali, jestli jsem se připravila - a já neměla ponětí na co. Stres ve mě stoupal, jelikož už nešlo jen o moje známě učitele a děti, ale byli tam i děti a ředitelé školz jiných částí provincie se na mě podívat a na ten projekt, jak to probíhá a jestli by to chtli taky...A pak tam byl ten chlap - velikánskej chlap jako hora, z kter šel na první pohled srtach a respect. Zjistila jsem, že je to něco jako náměstek školství pro tuhle provincii a že asi zrovna on schvaluje ty projekty a proto pro ně byl hodně důležitej..No a já před nim vůbec nevěděla co dělat. Anglicky neuměl..Chtělo se mi v jednu chvíli fakt někam utýct..

Takže to dospělo k tomu, že tam bylo dohromady asi 100 lidí a všichni čuměli na mě co budu dělat a já nevěděla moc, protože každej mi říkal něco jinýho...Mno, přijela alespoň jedna slečna z AIESECu a převzala první chvíle s dětma, konečně se začalo trošku něco dít a už nebylo takový dusno a že prý ostatní AIESECáři přijedou za hodinu. Chomphoo - ta holčina co přijela se snažila, ale byla sama na asi 80 dětí, které se ještě k tomu neznaly a dost to drhlo...Ale co, pak to předala mě..nechala jsem je v kruhu a udělala s míčkem Hello, what is your name. To uměli samozřejmě jen ti moji, ostatní děti se moc nechytali, ale po chvíli jo. Potom jsem je naučila Head, shoulders, knees and toes - s pomocí dětí z naší školy se to ty ostatní celkem rychle naučily a udělala jsem ráno hodně dobrej krok, že jsem si tu písničku vypálila na cédo, protože teď jsem k tomu mohla alespoň mít doprovod hudební a s tm to šlo mnohem líp a nakonec to dopadlo myslím fajn, jen všichni byli děsně zpocený - byli jsme venku na hřišti před školou a bylo okolo 30°C... o a tím jsem vlastně skončila, konečně dorazili AIESECáři a převzali to. Uf, tak to nejhorší jsem měla za sebou :)


Pak už to ze mě pomalu spadávalo...AIESECáři dělali ve třech skupinách různý věci a točilo se to - jedni nechávali hádat hláskování anglických slov, jiní učili nějakou písničku s tancem a třetí ukazovali kartičky s napsaným předmětem a děti pro něj měly doběhnout. Učitelé, ředitelé a důležitej pán se očividně lehce nudili, ale co, něco se dělo :) Já jsem se uklidňovala focením všech. Pak jsem se i dokonce zapojila s ostatníma - to jsou ty fotky jak tancuju s dětm a vkruhu, už to bylo dobrý, už ze mě spadla ta největší nervozita. Byla jsem už ve 12 mrtvá..

Ale čekal nás oběd a já doufala, že budu s AIESECářema, všichni to byli mladý lidi od 20 - 25 cca a chtěla jsem si pokecat v anglině a seznámit se...Ovšem to jsem nevěděla, že mě posaděj k VIP stolu k ředitelům, učitelům...No zase dusno, když bylo ticho, bylo trapný, když se snažilo mluvit anglicky, já byla nervní a když mluvili jen thajsky tak jsem zas nerozuměla ani slovo :D Prostě si člověk nevybere :D

Pak jsem se konečně uvolnila a pokecala s AIESECářema, půlka z nich byla z Vietnamu a jedna holčina z Německa - normálně tu naférovku studuje thajskou vejšku jako regulérní student a žije tu. Palce hore :) A že se pojede v půl druhé už na výlet do chrámu (nevěděla jsem jakého, ale vzhledem k tomum že je mám prostě ráda mi to bylo jedno) a pak na floating market - thajsky "talat nam" - obchod na vodě. To, že jedu s nimi bylo pro spoustu lidí překvapení, ačkoli já jsem zase měla od začátku za to, že se to po mně žáda a chce a že pojede většina i učitelů a tak. Jo houby, jela jsem jen já a AIESECáři a muselo se teda domluvit co a ajk s cestou, protože Wat byl prý asi hodinu odtamtud a dalších půl hoďky ten floating market. A že zavolám svým domácím a Ti mě vyzvednou. Chjo, bylo mi jich líto, jasně že souhlasili, ale očividně o tom neměli dopředu ani páru...Pak mi došlo že už nemám kredit na mobilu a že teda musí zavolat Chomphoo. Okej. PAk už se všichni usmívali a rozloučili a jen mi popřáli hezkej výlet, viděli že to potřebuju - nějakej výlet s mladejma lidma, odreagování...

Ale teda jak jsem se těšila na Wat a na fotky při západu slunce potom na floating marketu, tak jsem byla trochu zklamaná...Výlet mě stál asi 300 bahtů a já se těšila na chrám, a na to, že budeme jezdit lodičkama po řece a budu fotit jiné lodičky s ovocem, zeleninou a jinými obchodními komoditami - tak, jak já floating market znám.

No, chrám byla přátelé opět ta samá stúpa co včera :D Takže jsem tam byla potřetí během 14ti dní. Ale kupodivu to mi ani tak nevadilo, naopak jsem si k ní začala utvářet hezkej vztah, asi jí budu mít ráda, když už jí tolik znám :) A hlavně jsem tam tentokrát našla ty Buddhy v různých pozicích co odpovídají dnům v týdnu! Tak jsem jim přispěla, zapálila svíčku, vonný tyčinky, pomodlila se, přilepila zlatý lístečky buddhům na tělo a pak jsem si jednu dvacku navíc jako příspěvek hodila taky do kasičky se středou :) To bylo hezký, nová tradice :)

Pořád jsem se těšila na floating market jak si něco nafotím, byl docela daleko a mě z toho bylo ouzko, že pro mě chudák Sophon bude muset tak daleko. Ukázalo se, že to prý ale tak daleko není, asi jsem jeli jakoby jen jiným směrem, ale ne dál..no nevím..Floating market nakonec bylo "jen" velké dřevěné místní tržiště u řeky..žádné lodičky, žádné zapadající slunko se nekonalo..ale zase je pravda, že tržiště bylo velikánské...No, akorát jsme si ho stačili projít a přijeli pro mě hostující rodiče, tak jsem všem moc poděkovala, že mě vzali sebou a tak, alespoň jsem si s nima pokecala a seznámila se, za 2 týdny mám jet do BKK na nějakou párty, tak snad tam budou nějaký známý tváře.

Ten výlet asi domácím nakonec nepřišel tak nevhod, protože cestou jsme si v Nakhon Pathom zašli na večeři do místní žrádelny, měli to tam moc dobrý a taky jsme pak ještě vyzvedli i jejich syna Odda. No, zpátky jsme dorazili někdy okolo půl deváté večer, já jsem usínala už v autě...Ale po sprše se mi ještě podařilo naházet fotkly na fb, určitě je nějak hodím i sem, doufám, že se vám budou líbit, já z nich mám radost :)

No, a to bylo jen rychlé shrnutí událostí :D Byla tam spousta krátkých chvil, kdy mi bylo ouzko (třeba když mě postavili před toho důležitýho pána a on na mě tak přísně koukala čekal jakože co bude a já nevěděla vůbec co a všichni poplašeně koukali co udělám a nakonec on první sepnul ruce a malinko se uklonil, když mi došlo, že to jsem samozřejmě měla první udělat já!!! projevit mu úctu a uklovit se. Vůbec mi to nedošlo...trapas jako bláezn..ale pak zas dobrý už). A pak tam zase byli chvíle, kdy to bylo moc fajn jako kdy jsme blbli v kruhu s dětma :)
Takže nakonec to všechno hodnotím pozitivně, všechnodobře dopadlo, všechno se nějak zvládlo a jsem za to ráda :)

Spala jsem jako zabitá a vstávala až po 10 ráno a je to nááádhernej pocit mít klid a pohodu a nic moc nemuset dělat, alespoň chvíli :)
Všem velkej pozdrav! :)