sobota 25. února 2012

Den 17. - pátek - shrnutí uplynulých dní 1

Tak kde jsem to skončila...čtvrtek večer po zmrzlině s Prae se už nic až tak důležitýho nedělo, jen jsme dost mluvili všichni o náboženství, i u večeře a tak a dozvěděla jsem se, že takoví řadový obyčejný, ne až tak nábožný, ale buddhista, věří především v to, že všechno co uděláte se vám nějakým způsobem vrátí. Špatné i dobré. VYprávěli mi dvěhistorky, jak například jeden muž střílel bezbrannou želvu do krku, aby jí zabil..za nějaký čas mu začala churavět rodina a on sám dostal rakovinu přesně v tom místě, kam tenkrát želvu střílel...Tomuhle opravdu věřej, zároveň ale i to dobré, co v životě udělát, by se vám mělo vrátit v podobě zdraví, lásky a dalších životních hodnot.

Nový zjištění taky bylo , že dny v týdnu tu mají nejen svoji barvu (http://en.wikipedia.org/wiki/Color_of_the_day), ale také každý den představuje BUddhu v nějaké pozici (http://www.panix.com/~clay/thailand/dow.html). Například já jsem narozená ve středu, což je zelený den a odpovídá mu stojící Buddha, který drží v ruce malý kotlík :) Další věci se ptali i mě a já úplně neuměla odpovědět...Ale další věc je, že nikde tady není psáno, že sex až po svatbě, ale spousta lidí, to tak jednoduše dodržuje. Kdo by to byl řekl, v zemi ,která je známá sexuálním turismem.

Mno, takže jsme usnuly o něco dýl jak jsme drbaly, já dočetla ještě k tomu další knížku a ráno v 6:30 vstávačka. Pátek proběhl zajímavě, kromě toho, že mi odpadla jedna hodina za 4, tak ještě po pobědě proběhla ceremonie, kdy Prae všichni popřáli k promocím, že úspěšně má za sebou vejšku. Taky jsme blbli s dětma a učili je různý songy a tancování na to, Prae je učila ještě text písničky When you say nothing at all z Notting Hillu. Mno, musim se přiznat, že jsem byla už v půl pátý pěkně mrtvá a oni, jestli pojedu s nima odvézt Prae na bus a že je to kousek. A mě bylo blbý říct ne, když tady byla hlavně kvůli mě...No ten kousek byla hodina a čtvrt a pak jsme ještě jeli se podívat na tu pagodu (Wat Phra Pathom), až teď koukám, že je to nejvyšší stúpa na světě! (http://en.wikipedia.org/wiki/Phra_Pathom_Chedi).

Už jsem byla fakt mrtvá, ale ta stúpa je fakt moc hezká a tak jsme jí alespoň oběšli. Mezitím šla paní domácí nakupovat a my na ní pak ještě půl hoďky čekali...Pak jse už doufala, že pojedeme "domů", protože zpátky to byla ještě hodina cesty a paní domácí cestou vyběhla koupit něco na večeři v místní pouliční žrádelně. Jenže si zapomněla mobil a nějak se ztratila...dalších něco přes půl hoďky...
Zpátky jsme dorazili, když se paní domácí konečně našla, až po půl devátý a já byla pěkně vyšťavená...Jídlo, sprcha, spát...

Žádné komentáře:

Okomentovat