Den 16. čtvrtek - Rychlohlášení

Takže přátelé, jedno rychlohlášení: Ohlášená thajská slečná včera po obědě opravdu dorazila, i když jsem doufala že nakonec ne, když o tom nikdo dlouho nemluvil. Ale přijela a je naprosto v pohodě, milá, usměvavá, nejeden z našich chlapců by po ní jistě skočil :) Jmenuje se Prae a je jí dvacetdva a nemá přítele - takže pánové, hlaste se :D Značka: puntíčkovaný šaty ;) (ty má teďka na sobě).

Tak, mno, přijela a já měla hnedka hodinu s čtvrťákama a ona se šla hned podívat, což mě celou hodinu dosti znervózňovalo...ale nakonec dobrý, tedavystreslá jsem byla, alemyslím, že jsem to zvládla dobře, děcka se bavily a i ona se pořád usmívala.

Potom jsme už jeli dom, kde jsme si jen hodili věci a že jedeme pro Odda (syna domácích) na střední - ujel mu bus domů. Nabrali jsme u školy vzdálené asi 50 km a patřící k velkému univerzitnímu kampusu Odda a jeli dál, kampus je nááádherný, všude zeleno, uklizeno, všechno kvete...a zastavili jsme u nějaký místní restauračky a dali si véču. Teda nejdřív to bylo trochu rozpačitý a pak už okej, s Prae jsme se hnedka v angllině kterou mluví velmi obstojně rozmluvily a kecaly a kecaly, až mi pak bylo trapně že ostatní asi moc nepobíraj :D No, ale zas ona pak mluvila hodně thajsky s nima, tak to jsem byla zas totálně mimo já. Mno, všechno okej, jídla jak na hradě - sdílelo se (vlastně všichni jí ze spousty malých talířků, každý si vezme na co má chuť).

Přijeli jsme zpátky až asi kolem 8 večer a Míša byl online, tak jsem rychle skočila do sprchy a pak si střídavě psala s ním a povídala s Prae. Ukázala jsem jí potom i fotky z posledního výletu do Chiang Mai a do Barmy, líbilo se jí to, nikdy tam nebyla. Sama byla jen v Laosu a jednou krátce v Indii jen na pár dní. Mno, byly jsme celkem mrtvý atak jsme vlastně po večeři padly do postele, já četla, ona ťukala do mobilu no a v půl 11 jsme spořádaně usnuly. Jedinej problém byl, že mou klimačku nastavenou na 29, což mi teď naprosto vyhovuje dala na 21!! Takže jsem sice usnula vysílením, ale v noci jsem se budila kosou. Dneska si prozíravě vemu dvě deky, nenápadně si k posteli dám mikinu a snad poprvé co tu jsem si asi vezmu ponožky :D

Ráno klasika vstávačka - v 6:30. Všechno okej, komunikace v pohodě, k snídani rejže s kari a voda a hurá do školy. Říkala jsem si že to pod tím dozorem nějak přežiju ten dena budu ráda až budu zase na pokoji v klidu. První hodinu jsem měla poprvé školku! Úplně, ale úplně malinkatý thajský dětičky 3-5 let...Co s nima? Oni nerozumí ani slovo mě a já zase jim. Holky mi trochu pomohly. Měla jsem omalovánky nějakého thajského tropického ovoce (mango, kokos...), které nejdřív opakovali donekonečna a přitom na mě koukaly těma svejmě vélkejma očkama (byli k sežrání roztomilý, thajský děti jsou prostě nádherný) a pak si to vybarvili. Vyčerpalo mě to víc než jakákoli hodina se staršíma. Prae pomáhala a občas překládala, aby vůbec pochopili, co po nich chci.

A pak mě čekaly ještě 3 hodiny s dozorem, říkala jsem si, ale Prae nakonec ani na jedný z nich nebyla, což mi vůbec nevadilo, byla jsem mnohem uvolněnější...Zítra má dokonce trochu učit taky :)

Oběd zajímavej, dostali jsme jako moučník to jejich rejžový želé, na který jsem si kupodivu asi už zvykla (dřív bych ho nepozřela...) a taky na sobě pozoruju, že spousta "vůní" a chutí, který by mi "smrděly" a nechutnaly už mi nevadí a když je hlad, s chutí si dám :D Prostě proces adaptace se započal.

Mno, teď jsme se byly už po škole tady ve vesnici s Prae projít, hodila jsem so schránky jeden pohled pro Míšu (a hned jsem přemýšlela, že vyrobím další ještě pro další lidi) a pak jsme obešli vesnici a koupily si domácí zmrzku z kokosovýho mlíka v housce posypanou arašídama a s kandovaným ananasem -teda mňamka přátelé - i na to jsem si ale musela zvykat - opravdu to není jako naše "kokosová" zmrzlina - tohle, když je to z pravýho kokosu, chutná totálně jinak a na začátku mi to vůbec nejelo...No a tak vám teď píšu a podávám hlášení :) Zatím ahooooj