Den 96. - neděle: Besakih a Ubud

Ráno byl odjezd v 8:00 z hotelu a předtím jsme se měli ještě nasnídat a snídaně byla od 7:30. Vzhledem k tomu, že jsem předchozí den šla spát ve 4 ráno, tak jsem tomu spánku moc nedala a hlava pěkně bolela…Ovšem ten fakt, že jsem na Bali a že dneska jedeme na výlet do hor mi dodával dobrou náladu. Snídaně klasika kontinentální. Dva toustíky, trocha ovoce a kafe – nic víc jsem ani nepotřebovala. 

Přijel pro nás náš minibus a já samozřejmě velkej kus cesty prospala a snažila jsem se nabrat energii. Celkem se to i vyplatilo, a když jsme asi po dvou hodinkách dorazili k chrámu v horách Besakih, hlavička na tom byla mnohem líp. Byl to hinduistický chrám a my byli donuceni koupit si sarong – takový velký barevný šátek a zavázat si ho kolem pasu jako sukni – tradice a kšeft v jednom…A tak jsem si říkala, když už, tak aspoň nějakej hezkej, ukecala jsem to na nějakých 25 000 rp a mám fakt hezkej sarong, kterej se klidně dá i pověsit na zeď – je tam měsíc a slunce a barevně mě to oslovilo :) Mno a tak jsme vyrazili, dostali jsme deštníčky, jelikož začalo drobně pršet, celkově počasí dost naprt, viditelnost mizerná, fotky tudíž nic moc :( 

Chrám krásnej, všude měli kytičky a tak a vůně vonných tyčinek mi připomenula mé milované thajské chrámy…viděli jsme i kousek jakéhosi rituálu, hodně malinkých barevných kytiček, to obklopovalo celý místo :) Taky tam měli takový děsivý tradiční balijský masky, měli jsme po nás deset lidí (přibyl nám včea v noci Lukaszův polský kámoš Blažej a dneska ráno nová stážistka z Itálie – Maristela :) oba jsou pohodáři :)  ) jednoho průvodce. Občas nám řekl i něco užitečnýho, ale většinu pohlídky jsem ho neviděla..snažila jsem se i vtom špatném počasí chytit alespoň nějaké dobré fotky a náladu místa. Byla tam jedna těhotná místní mladá žena, která prodávala pohledy a tak jsem si jí párkrát vyfotila a pak jsem nějak cítila povinnost si od ní nějakej ten pohled taky koupit, tak jsem z toho měla i dobrej pocit. Potom že jedeme na něco k jídlu, nasedli jsme do našeho  minibusíku a řidič nás zavezl do takové jídelny, která podle všeho měla krásný výhled na okolní hory, na rýžové terasy a snad i na jezero v kráteru sopky u které jsme se nacházeli. Ovšem my jsme nic z toho neviděli, protože byla neuvěřitelná mlha a viděli jsme jen na pár metrů před sebe :( Fakt škoda, ale to je život…Navíc jídelna to byla taková, že jste zaplatili 100 000rp a mohli sníst všechno, co chcete. Jenže to po nás bylo zbytečně drahý a především pro holky vyloženě vyhazování peněz…

A tak že to vydržíme a dáme si něco někde jinde a vydali jsme se na cestu do Ubudu, starobylého města, kde byla opičí rezervace a palác. Opičí rezervace pecka, všude volně pobíhaly spooousty opic a opiček a očividně byly na lidi zvyklý a tak se mi podařilo udělat několik fotek, ze kterých jsem měla fakt a dost, jako třeba hodně zblízka jak malý opičátko pije mámě z prsu. Byly tam v celém areálu i chrámy, malé vodotrysky nebo sochy zvířat a k tomu schovaná výstava obrazů. Prostě to podle mě za to stálo, ačkoli půlka z nás vůbec nešla dovnitř a šli se radši najíst. Na co jídlo když máte opičky? Mě stačil nanuk a byla jsem spokojená :) Potom jsme popojeli jen kousek k paláci, kteý teda byl malý, spíš takové otevřené ruiny uprostřed města, nic vyloženě uchvacujícího, ale tak pár fotek jsme určitě udělali a užili si to :) 

 

Potom už šup do auta a vyrážíme na cestu zpátky, taky už se začalo stmívat a přecejen moje bříško prosilo o jídlo. Ulice blízko Kuty a Legianu klasicky ucpané a my se posouvali po metrech a tak když jsme dorazili, hned jsme si dali v hotelní restauračce nějaký to jídlo, měli dokonce i kuřecí řízek a povím vám, že jsem si na něm tentokrát opravdu smlsla :) Rozhodli jsme se, že se půjde zase k vodě stejně jako včera večer, ale vzali jsme spíš jen nějaký chipsy a udělali si tam malej piknik a posezení, nikdo se koupat nešel…Skočili jsme pak ale do sladkovodního bazénu, který patřil k hotelu a tam ještě chvíli blbli, dokud jsme nebyli úplně vyčerpaní.