Den 86. a 87. - pátek a sobota: narozeniny a ostrov Sempu

Ahojte lidičky! Tak v pátek jsem měla narozky, už je ze mě stará bréca čtyřiadvacetiletá :) Bylo to fajn, i když mi chyběl Míša a rodina a přátelé, tak tady na mě nezapomenuli a tak mi tak různě tady všichni přáli, i ve škole děcka, i učitelé, bylo to hezký, většinou to zjistili z facebooku.

Pátek byl takovej hektickej, několikrát se měnily plány a tak. Protože jsem ve čtvrtek kvůli výletu do čajový zahrady nechala ve škole kolo, tak i když sraz s ostatníma byl úplně jinde, v té druhé škole, kde učí zbývajících 5 stážistů, tak jsem musela nejdřív angkotem do školy, tam vzít kolo a jet na něm docela daleko až na ten sraz, kterej jeste byl pozdejc nez původně, takže jsem spěchala zbytečně...Ale vě škole jsem se viděla ještě s p. Chandrou a ten mi popřál, hned po tom co se tiše taktně zeptal, jestli teda jako mám narozeniny :D Kdyžjsem odpověděla že jo, tak mi hned potřásl rukou a další učitelé a i studenti se přidali :)

Pak už jsem ale musela mazat a po celkém dlouhé jízdě na kole jsem dorazila so té druhé školy - SMA8. Měli jsme tam hodinu tance :) Celý den mi bylo tak nějak trochu úzko, narozky bez našich, bez Míši...ale tak potom se to i vylepšilo, byl to takovej zvláštní tanec,ty pohyby by byly pro Evropana neobvyklý, ale i tak jsme to zkoušeli a nakonec nás i natočili,to musí být prča se na to koukat :D Měli jsme k tomu i takový červený šátky a těma se tak jakoby trhalo do rytmu hudby a my se tam různě kroutili :)

No, potom najednou že máme 3 hodiny volna, ale že je v 6 sraz skoro na stejným místě. To jsme předtím ani nevěděli, ale nikdo už se nedivil už ani, pořád se tu něco mění...A tak jsme nejdřív zašli všichni společně na jídlo do protějšího OC Matos (nasi goreng to jistí vždycky :) ) a potom jsem jela s Kristinou (to je ta z Maďarska) rychle na otočku k nám do hostfamily pro věci na ostrov Sempu, kam jsmě měli jet další den - v sobotu ráno v 5. Když jsme se vrátily na meeting, opět se čekalo, co naděláš...a potom jsme všichni zvlášť povídali o tom, jak se nám tu líbí a jak se  cítíme a já jsem zjistila, že je mi tu vlastně fajn a že si to užívám a i když to hodně měněj, což je občas na nervy, tak to určitě stojí za to tu být :) Je pravda, že i když někdy nevím co se bude dít ani v dalších pár hodinách, tak se necítím sama nebo ztracená, vím, žře mi vždycky nějaký ten AIESECář pomůže :)

Pak jsme konečně už všichni stážisti dohromady jeli společně k hostfamily Kamille, kde jsme společně přespávali. Já byla utahaná, najezdila jsem toho na kole za ten den spooostu, ale všichni že ne, že musím ještě vydržet. Až mi zavázali oči a někam mě odvedli a pak bylo překvápko, rozvázali mi je a dostala jsem dort se svíčkama a tak a o hlavu mi rozbili dvě vejce (to se tady prý tak dělá) a pak se blblo, dort byl snad úplně všude, tak trochu válka jídlem :D Ale bylo to fajn, udělali mi radost :) No šli jsme spát a ráno vstávačka a hurá na Sempu.

Vyrazili jsme před šestou ráno a jeli v polospánku něco okolo dvou hodin a tak po osmé jsme byli na místě. Ostrov byl od pevninyopravdu kousíček, ale to jsme ještě nevěděli co nás čeká. Za 10 000 rupií jsme si půjčili speciální boty na trek, vypadaly trochu jako kopačky, prostě vyloženě protiskluzové a v dalších hodinách jsme poznali proč a jak dobrá investice to byla! Lodičkou jsme přejeli ten kousek a vyhodili nás i s průvodcem na druhém břehu. Ostrov je neobydlený a schválně ho tak udržujjí, aby tam zůstala čistá džungle. A před námi byl dvouhodinpvá trek skrz džungli, jelikož laguna, kde se dá koupat byla až přesně na druhé straně ostrova. Cesta dost výzva. Nahoru a dolu, všude bláto, palmy, kořeny, kluzké kamení..hustá džungle, neuvšřitelné vlhko a dusno. Okamžitě jsme byli spocení na kost a vlekli s sebou svoje batohy s věcmi a litovali, že jsme si toho nenaložili míň, ale za to víc vody. Cesta byla fyzicky náročná, vzdálenost je něco přes dva kilometry, ale jde se to dvě hodiny, tak si představte ten terén. Hnala nás ale vidina vody, pláže a koupání a tak jsme šli a šli, s malými přestávkami na pití a čekání na ostatní.

Konečně jsme (já s potem kapajícím z nosu) dorazili na místo a zhroutili se na pláži. Ještě chvíli jsme jen seděli, sundali si zablácené boty a čekali na zbytek a pak první myšlenka byla skočit do vody. Tak jsem začala hledat plavky a co myslíte? No samozřejměě že jsem je zapomněla!!! Dala bych si nejradši facana! Janine mi chtěla půjčit svůj alespoň horní díl, ale moje poprsí se do filipínských plavek bohužel úplně nevešlo :D a tak jsem se jen převlékla do trika a kratších kraťasů a vlezla do vody na indonéský způsob: normálně ve spodním prádle a oblečení. No a co, hlavně že do vody a budu čistější a schladím se :) Pocit to byl po to treku úúúúžasnej! :)

Byla tam malá krásná laguna, uzavřená od okolního světa, opravdu nádhera. Koupali jsme se a blbli, potom jsme přelezli malý převís a podívali se na druhou stranu, byl tam velký útes, kam narážely vlny o skály a tak jsme se tam párkrát vyfotili všichni :) Pak nám udělal průvodce pečenou rybičku, pknou, velkou bylo toho dost pro všechny, dali jsme si i něco z našich zásob a s Lukaszem z Polska jsme si dali místní pivo Bintang (což znamená v překladu hvězda)na pláži a podělili se s ostatními. Prostě vyložená pohoda :) Blbli jsme pak všichni v partě ve vodě, až našel okolo třetí hodiny čas začít balit, převléct se a vyrazit pomalu na cestu zpátky, abychom dorazili zpátky před setměním, protože jít džunglí za tmy bylo trochu nepředstavitelné. Nikomu se nechtělo, chtěli jsme tam původně zůstat a přespat ve stanech, ale bohužel...

Cesta zpátky byla o dost náročnější, jelikož jsme byli vyčerpaní z vstávání, cesty tam, plavání, lezení po útesech...a tak jsme šli pomaleji, lilo z nás snad ještě víc, ale šli jsme vytrvale. Boty dost drhly, písek s bahnem dohromady a žádné ponožky, měli jsme bláto úplně všude. Jaká to byla úleva a pocit zadostiučinění a radosti, když jsme dorazili zpátky na druhou stranu ostrovu, omyli si nohy a co šlo mořskou vodou a čekali jsme unavení na loďku na pevninu. Všichni byli mrtví, ale spokojení, usměvaví, výlet za to stál, trek džunglí není každý den, zážitek to byl libový!

Loďka nás už při západu slunce odvezla na druhý břeh, kde jsme se mohli opláchnout sladkou vodou. Víceméně jako tady - místnost s tureckým záchodem, nádrží na vodu, kterou naberete do misky a buď s tím "zalijete" záchod a nebo jednoduše políváte sebe a umyjete se. A tak jsme všichni zmizeli v místnůstkách a snažili se ze sebe smýt bahno a sůl a výsledný pocit za to opravdu stál :)



Den jsme zakončili tak, že jsme si udělali táborák na pláži a průvodce nám ogriloval buřty a my přitom diskutovali a smáli se povídali a hráli hry a všichni si byli po tom dnu tak nějak bližší a parta se zocelila :) Okolo deváté večer jsme nasedli zase do velkého auta (bylo nás 8) a cestou zpátky jsme na začátku ještě všichni zpívali do rytmu diskosongů, ale jakmile přišel nějaký pomalejší, postupně jsme pousínali a padali jeden druhému hlavami na ramena. Byl to pěkně náročný den,a le opravdu stál za to, jeden z těch naplno prožitých dní :)

Zpět v Malangu jsme byli někdy po 11 večer a okolo půlnoci jsme šli všichni spát, zase společně u Kamille, jelikož další den v neděli se v stávali v 6 a šlo se na místní, pro nás připravenou obdobu "Amazing race". Uf!