Tak se mi to
povedlo. Sedím na letišti v Mnichově a čekám na svůj let do Kuala Lumpur přes
Doha. Opět letím s Qatar Airways, však už jsou osvědčení. Posledních 5
měsíců po mém červnovém návratu z Indonésie uběhlo neuvěřitelně rychle.
Zařekla jsem se, že se vrátím. A slovo jsem dodržela. Dokázala jsem se kousnout
a teď jsem tu a vracím se na místo činu :)
Práce v létě
jako ajťák, koncem léta vedoucí lektor Adráckých táborů a pak na podzim, kdy se
ze mě od 1.září stala vychovatelka na ZŠ Svatopluka Čecha na plný úvazek. To
vše mi zajistilo finanční prostředky na letenky a povzbuzovalo můj sen, můj cíl
se ještě jednou vrátit a vidět se se svým indonéským bratrem a jeho rodinou. Pomohli
mi samo sebou hrozně moc i přátelé a rodina, všichni nejbližší. Tímto jim
nesmírně děkuji za podporu.
Jedno z dalších
velmi příjemných překvapení je to, že se mi povedlo nějak sehnat peníze na to,
abych na posledních 10 dní zaletěla do Thajska, kde se potkám 20. Listopadu s taťkou
a ségrou! Tři čtvrt rodiny v Asii! Nádherná představa! J Pevně doufám, že to všechno vyjde a
povede se to. Pro jistotu, ale ještě poprosím Buddhu, aby se všechno ve zdraví
zvládlo.
Dneska ráno v 6
po probuzení mi pořád ještě nedošlo, že se to opět opravdu děje. Opravdu
poletím. Ještě teď mi to hlava nebere. Ale tentokrát, i když opět odjíždím
sama, na vlastní pěst a vím, že přesuny nebudou úplná hračka, tentokrát to není
tak smutné, nejsem tak vystrašená a nejistá, už mám větší pocit jistoty, že to
zvládnu. Když mě taťka vezl sem, poslouchali jsme společně zvukovou stopu z představení
Jaroslava Duška – Čtyři dohody. Vřele doporučuju komukoli J Shodou okolností bych se na něj měla jít
i těsně po návratu z Asie podívat a moc se těším. Teď ale hlavou už běhají
jiné myšlenky, ještě jsem tady během čekání skoukla kousek dokumentárního filmu
My Asian heart o výtečném fotografovi. Ha! Boarding time! Jdem na to! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat