31.10., středa: Zabydlení se :)

Ahoooj všici,

tak jsem se konečně trochu nějak uklidnila a "zabydlela". Celkové dojmy jsou naprosto fajn a super, jediný, co moc nezvdládám je vstávání okolo 5 ráno...

Spíme u Chandry doma, je to takovej malej baráček zděnej, je vidět, že je postavenej rukama opravdu a prostě je jejich. Má plochou střechu, na kterou se dá vylézt večer zevlovat, protože je krásný teplo. Má to předsíňku, pak cosi jakio obývák, malinkou ložnici s postelí pro dva, kde spíme teď čtyři,další pisiložnici pro bratry Siscy (Chandrovy ženy) a kuchyň s koupelnou a záchodem hned u toho. Celkově je tam moc útulno, za těch pár dní jsem si už zvykla.

Díky tomu si i člověk uvědomí, že opravdu žije najednou v indonéské rodině, sdílí s nimi jejich každodenní život, jídlo...Mno, čtyři na jedný posteli je masakr a proto jsem tak nějak neustále nevyspalá. NAvíc k tomu ve všední dny vstávám po 5 ráno, abych nezůstala v domě sedět na zadku a mohla být ve škole buď s Chandrou a nebo se Siscou (oba dva jsou učitelé - Chandra na střední a Sisca na základce). Uf, každý ráno k tomu sprcha studenou vodou, tureckej záchod, zvykám si bez problému. Jen popravdě - dojít si na velkou není žádná prča. Indonésané totiž na záchodě nemají papír ani nic takového, doteď úplně nevim, jak to dělají, asi se prostě hned umyjou či co. Každopádně pro mě je to trochu oříšek, v domě jde všechno slyšet a zkuste si pak v klidu diskrétně zajít na velkou když k tomu musíme sedět na bobku, což je celkem namáhavý :D

Už jsem byla včera znova v m milované škole Cor Jesu a potkala se se známými tvářemi - učiteli i žáky a bylo to moc fajn :) Opravdu pocit, že jsem se vrátila někam, kde už mě znají. Jako vedoucí tam mají jinou sestru představenou, ale ta z minulého roku se tam včera přišla podívat a to bylo hrozně hezký a vřelý přivítání.

Taky jsem se dozvěděla pár podrobností o indonéském životě. Třeba plat - Sisca má okolo 2,6 milionu, což je 5,2 tisíc za měsíc...Chandra o něco lepší plat, asi 3,3 mil, tedy 6,6 tisíce. Do toho splácejí každý měsíc cosi jako hypotéku na dům, což je každý měsíc asi 2 mil (4 tisíce)...Zase ale je pravda, že třeba levný nudle, které už jsou uvařené, se zeleninou s trochou kuřete, ze kterých se opravdu najíte stojí v přepočtu 7 korun..Simka tady stojí mezi 5 a 10 Kč a můžete si tram přidat kolik chcete kreditu. SmSka stojí asi 1 Kč a dá se předplatit za 100 Kč internet v mobilu na měsíc (který mi ale bohužel nefunguje..). Litr benzínu míň než 20 Kč většinou. Když tedy vyloženě člověk nerozhazuje, dá se tu uživit velmi levně.

Na pátek je naplánovaná cesta do Jogjakarty!!! Těším se jako malá, protože už strašně dlouho chci vidět Borobudur - největší buddhistický chrám světa. Juhůůů. POjede se mnou Chandra, za kterého budu platit veškeré výdaje, ale zase se díky tomu, že budu mít sebou rodilého Indonésan dostanu tam, kam bych se jinak nedostala a hlavně vzhledem k tomu, že se snažíme co nejvíc šetřit, tak to bude celkem dost dobrodružství :) Měli bychom se vráti v úterý, takže bude čas na objevování i dalších zajímavých míst okolo Jogji.

Dneska jsem šla ráno do školy společně se Siscou podívat se na základku. Jsou hrozně roztomilí a taky jsou ze mě úplně hotoví :D Vždycky si připadám jako nějaký strašně exotický zvířátko, na který koukají jako kdyby spadli z višně. Tady v té základce nikdy cizince neviděli a tak jsem první...Když SISca neučí, tak je volno a můžu si ťukat do naťásku, dokonce jsem včera zmákla i nějakou práci pro Adru a kousek diplomky, což je nad moje očekávání :)