Poslední dny se neděje nic až tak obstojného a přece saozřejmě něco. Ale budu to brát malinko na přeskáčku, prostě co mi přijde na mysl.
Třeba včera ma pozvala Ocha k sobě domů na “farewel party”. Mno, bylo to hodinu daleko na motorce, můj zadek to trochu odnesl, byli jsme tam včetně mě 4 a seděli jsme a snažili se vést nějakou konverzaci. Snažila jsem se z holek vydolovat něco o indonéské kultuře, ale bohužel se nedařilo. A tak jsme jen seděli, občas bylo trpané ticho a pak jsme jedli…mango, bakso (což je polívka s velkými masovými kulčkami, které mi nijak vyloženě nejdou, ale odmítněte darované jídlo z dobrého úmyslu). A nakonec jsme se podívali na nějakej thajskej film s anglickejma titulkama – romanťárna. A pak už jen čekali, až přestane pršet natolik aby se zvládla hodinová cesta zpět…
Zajímavá věc o indonéské dopravě: Češi by se tu zbláznili. Ne, že by neměli žádná pravidla…jen je nějak extra nedodržují. Upřímně řečeno, často vůbec. A tak jsem se ocitla v dopravních situacích, kde jsem nevěřila vlastním očím. Myslíte, že v jednosměrce se jezdí jen jedním směrem? Pokud máte chuť a odvahu, není problém si vyzkoušet i protisměr. Velká čtyřproudová křižovatka se po osmé večer v klidu obejde bez světel. Prostě tak nějak furt jedete no a snažíte se do nikoho nenarazit 
Pravidelné potíže jsou tak nějak se záchodem…Ehm…když sníte moc chilli (,které vám moc chutná,jen jaksi neznáte ještě své “chilli-meze”), tak to logicky má nějaké následky. Zásadní problém je v tom, že místo, kde je záchod je to nejfrekventovanější místo v domě. Pořád někdo chodí kolem a jde tam I ven slyšet naprosto všechno. Tudíž samotný akt se pak stává neuvěřitelnou trapností třetího stupně
Potom mě napadají indonéské pozdravy jako zajímavost: pochytila jsem celkem 3. První je, když chcete druhému říci, že “ho berete za svého” – podáte mu ruku a potom ho pustít a tou rukou se dotknete sebe uprostřed hrudi (on pravděpodobně udělá to samé). Dalším je, když chcete vyjádřit někomu opravdový respekt – to vezmete jeho ruku, trochu skloníte hlavu a hřbet jeho ruky si přiložíte krátce na čelo. Znamená to pro druhého úctu. Pokud chcete vyjídřit respekt otci nebo matce, vezmete její ruku a přiložíte si ji hřbetem nejdřív na jednu a potom na druhou tvář. Nejvíc se mi ovšem líbí jak se vyjadřuje láska malým dětem. Už jsem to začala praktikovat s Godwinem taky – jako byste mu chtěli dát pusu na tvář,a le u toho silně natáhnete vzduch do nosu a tudíž pach toho děťátka. Prostě si k němu hlasitě čichnete. 
Malé děti zdraví dospělé tak, že si jejich ruku přiloží k jedné tváři hřbetem a zase ji pustí. Prostě spousta pravidel a tradic
Žádné komentáře:
Okomentovat