Den 71. - první pořádný den v Indonésii

Tak jsem tu, dnešek teda stál za to přátelé...


Jediné jídlo dneška byla snídaně, ale zato vydatná a tak to s tím hladem teďka není tak zlé :) Po snídani v hotelu, jsem si šla ještě na chvíli lehnout, ale už to moc nešlo...mělo pro mě přijet v 10 ráno auto a odvézt mě do Mlangu přímo k rodině. Auto přijelo o hoďku dřív a tak jsem rychle sbalila, vrátila klíč a jelo se. Ovšem jelo se nejdřív na letiště, kde se pak asi třičtvrtě hoďky čekalo na dalšího pasažéra a mezitím jsem si všimlaa že v autě sedí ještě jedna paní ,který jsem si oředtím ani nevšimla jak jsem seděla vedle řidiče :D

No, cesta do Malangu celkem šílenost, jedna dlouhá silnice dost zacpaná, střídavě jsem usínala a probouzela se..ale okolo jedné jsme tam byli, vyhodili tu paní i pána a pak hledali "mojí" adresu. Když jsme jí konečně našli, tak tam nikdo nebyl...čekali jsme s řidičem..ale nic, řidič asi padesátkrát volal Jordanovi (organizátor AIESECu), ale ten to nebral (později mi řekl že usnul..) nebo byl nedostupný. A tak mě řidič vozil různě po městě, až jsem vyhrabala číslo na jinou indonésanku Arum a ta to vzala, uf. Řidič mě vyhodil u univerzity Brawjaya, největší v Malangu. Tam jsem mu konečně zaplatila a potkala se na chvilku s Arum, která musela hned na hodinu. Převzali mě jiní AIESECáři a odvezli zase do toho domu. Doufala jsem, že tam budu bydlet, bylo to kousek od univerzity...Nechali mě tam asi na hoďku si lehnout, ale potom pro mě přijela opravdová hostfamily a odvezli mě mnohem dál a tam teď bydlím. Nevím kde jsem přesně protože jsem zapomenula Garmina v tom předešlém domě a dostanu ho až zítra...

Přijela pro mě "sestra", jmenuje se Tania a byla moc milá. Ukázala mi můj malý pokojíček a dokonce mám i wifinu :) POkojíček je o dost menší, vedle je malinká společná koupelna. Žádná sprcha ani vana se nekoná. Natož teplá voda...jen velká nádrž a miska na polévání, klasika. A tak stejnou vodou ,kterou zalévám záchod se myju. Jak jsem se šla opláchnout (není tu klimatizace, takže asi budu pěkně zpocená a smadlavá :D ), hned jsem potkala v koupelně švábíka a v pokoji utíkal další...mno...to mě teda zrovna nepotěšilo a dost se mi zastesklo po domově...navíc tady nemůžu spát s rozsvíceným světlem...takže než si zvyknu tipnu si, že toho moc nenaspím, švábi totiž nejsou moji kamarádi..lépe řečeno mám z nich občas panický strach, občas je to v pohodě...ale usnout při představě jak mě přebíhají v noci...to bude oříšek.

Jinak ale vše okej, dostala jsem přidělené tzv. "buddy", který vám má pomáhat - moje je dvacetiletá holčina jménem Vierna, pomohla mi koupit si indonéskou SIMku s operátorem Indosat a taky mě dovezla na schůzku s dalšími stážisty. Ale zítra dolétá do Jakarty a až do konce měsíce tu nebude...to mě celkem mrzí, protože teď bych jí nejvíc potřebovala na začátku. Tenhle začátek projektu je celkově nějak těžší...vím, že to všechno nějak zvládnu, ale pocitově si připadám víc sama.

Tohle je moje nové číslo:

+62 85 791 048 342

Přitom tady nejsem jediná stážistka. Je nás tady se mnou 7. Čtyři lidé jsou z Filipín (2 holky a dva kluci), jeden klučina Lukasz je z Polska a jedna holčina Krisztina je z Maďarska :) Pěkná parta. Už jsem dneska potkala ty dvě Indonésanky (Janine a Kamille), ostatní bych měla poznat zítra. AIESECáři měli sraz v kavárně, ale tak nějak se nám nevěnovali , jen mi řekli, že zíra ráno v 7 mám být na univerzitě (jedna AIESECářka mě po domluvě vyzvedne) a mám si připravit prezentaci o České republice...uf...tak tu sedím, net mám, prezentaci jsem nějak splácala, i když že bych na to byla vyloženě pyšná to ne...jen už jsem fakt unavená a měla bych se prospat, když budu v 6 ráno vstávat. Cesta odsud na motorce na univerzitu trvá 15 minut, což znamená,m že je to teda pěkně daleko...

Od pondělka nám začíná práce a to taková, že budeme minimálně 2 hodiny denně učit na střední škole anglinu a další věci a prostě donutit mladé Indonésany, aby se nebáli mluvit anglicky. Co se mi ale líbí víc je to, že se budeme učit indonésky a taky jejich kultuře - tancům (to prý bude ale nějak placené), umění...jsem zvědavá :)
Taky nás budou o víkendu poučovat jak používat místní hromadnou dopravu...což bude celkem oříšek, pravděpodobně budu muset několikrát přestupovat v místních "angkotech" - busech. A taky si to asi budu muset platit sama..

Vypadá to, že parta bude fajn, ostatní stážisti chtějí o víkendech jezdit na výlety do kolí, to chci určitě taky, jen nevím, jestli na to pokaždé budou finance, protože trip na víkend na Bali asi nebude nic nejlevnějšího...Určitě bych ale chtěla vidět Mount Bromo a taky můj vysněný Borobudur a Prambanan...uvidíme

Tak...něco jsem ze sebe vypotila, to jsem ráda a teď už jdu vážně pomalu umřít, pokud to půjde..držte sím palce lidičky a za každej komentář jsem ráda :)