Den 77. a 78. - středa a čtvrtek

Středeční den byl na místní poměry celkem rychlovka. Mohla jsem vstávat později a pořádně se vyspat, protože první hodina mi začínala až v jednu odpoledne, což znamená vyrazit okolo 12, takže vstávat mezi 10 a 11, nááádhera! Ale co myslíte, stejěn jsem se už od šesti pravidelně budila a usínala jsem pak už jen napůl...i tak to bylo fajn :)

Cesta poprvé na kole, teda, sedadlo je děsně nízko a podle všeho nejde zvednout...hmhm..takže na tom kole vypadám jako přerostlá kudlanka nábožná :D Fakt, pořád skrčený nohy, jsem větší než místní...ale zase cesta do školy byla zadarmo a byla jsem tam asi za 20 minut a k tomu jsem si trochu zasportovala :)
Až na ten pot, spokojenost :) (a trefila jsem! :D)

Napsala jsem rovnou Janine a Paulovi, že jsem ve škole a co oni, hned mi oba odepsali, že jsou v tom ART centru, kde jsme byli v pondělí a že pro mě přijede pan Chandra. Za chvíli už tam byl a odvezl mě za nimi. Tam byla spousta studentů, kteří pracovali rozděleně na divadle, nástrojích, sochách, obrazech...prostě pátečná exhibice bude se vším všudy :) Byli jsme tam skoro do čtyř, kdy si přijel Jordan a Puput pro Janine a Paula, protože měli odpolední broadcasting v místním rádiu. Během té doby jsme dělali především panáčky z drátů a koukali při tom na takový surrealistický indonéský film.

Pan Chandra mě potom odvezl na motorce zpátky do školy, kde už na mě čekalo kolo a já pěkně šlapala zpátky do své hostfamily. Tam je to z kopce, ale zpátky do kopce a člověk musí trochu zabrat..ale však to je dobře, trocha pohybu mi neuškodí, jen kdyby nebylo takové vedro.

Toť víceméně středa, ještě mi psal SMSku Míša, že už je zas v Praze s ostatními a volala jsem s taťkou.

Dnešek - čtvrtek byl o dost nabitější. Vstávačka celkem v klidu mezi 8 a 9 a hned hurá rovnou na kole do ART center, kde se jde dál pomáhat. no, musela jsem stavět a koukat na Garmina, aby mi poradil kudy kam, ale potom jsem si už vzpomínala lépe :) Věděla jsem, že musím směrem k ptačímu trhu a tak když jsem tam po nějakém tom usilí (ono to ježdění na kole ve skoro milionovém městě a ještě s indonéským stylem řízení není žádná prča občas) konečně dorazila a viděla první klícky s ptáčky, měla jsem fakt radost :)

Přejela jsem most a byla jsem v ART centru a měla radost sama ze sebe, že jsem to zvládla (jen ze mě lilo zase :D). Byl tam pan Chandra a řekl mi, že Paulo šel k Money Changerovi a že se vrátí (nicméně se ani za další 4 hodiny nevrátil a zjistilo se, že celou dobu spí!! u sebe v hostfamily - zabít). Zato ale dorazila Janine a každá zvlášť jsme začaly něco tvořit a pomáhat tak ostatním s jejich projektem. Janine malovala na taliř různé vzory sytými barvičkami. Mě mistr Chandra poprosil, jestli můžu na takovou polystyrenovou helmu namalovat mozek. Týý jo, musím říct, že výsledek je celkem přesvědčivě nechutnej a hlavně mě to moc bavilo :)

Potom se mozek přidělala na takovou figurínu s hadicemi (celá tahle část má být futuristická) a společně s panem Chandrou jsme přidělali na zbytek figuríny papír, abych ji mohla pomalovat u zvenku. A tak jsem jí vzadu namalovala jakoby otevřenou páteř, kdy svaly a kůže byla normálně červená, ale vnitřek a kosti byly zelené a tak z toho byl dobrej ALIEN :) Dopředu potom pod hruď zelené žíly a tepny podlité červenou krví, aby to posilovalo mimozemšťanský dojem a bylo hezky výrazné :)

No prostě jsem si vyhrála a celkově jsem si to užívala a když pak ještě jeden klučina ze třídy vymyslel, že dozadu do mozku připojíme hadičku přibližně tak, jak to měl Neo v Matrixu, tak to nakonec mělo něco do sebe :)

Ve tři jsme se měli všichni sejít na univerzitě a já si musela poradit nějak s kolem, protože jsem zjistila, že s ním je ve skutečnosti všechno spíš složitější než jednodušší, jsou tady totiž dost velké vzdálenosti. A tak jsem se okolo čtvrt na tři rozhodla, že pojedu na kole zpátky do hostfamily, tam ho nechám a popojdu na jednu velkou ulici, kde bych si mohla chytit angkot k univerzitě. Tak cesta na kole z Art centra až "domů" byla pěkná zabíračka, cestou jsem si koupila pití a jedno naši (něco mezi hruškou  a jablkem), v hostfamily nikdo nebyl, a tak jsem jen nechala kolo za bránou u domu a vydala se na Soekarno Hatta (to je ta velká ulice). Celkem dlouho jsem ještě šla pěšky, než jsem chytila správného angkota, kterého mi poradil jiný řidič angkotu, myslím že to bylo ASD a tím jsem dojela za 5 kaček k univerzitě, kde už čekala většina lidí.

Ještě chvíli se počkalo a potom už jsme vyrazili (někdo na motorce, někdo autem, my holky autem, kde nás bylo šest - dvě vepředu a 4 vzadu, což je tady úplně normální) směrem k jedné neziskovce, kde dobrovolníci učí zadarmi děti anglicky :) Bylo to celkem daleko, ale stálo to za to, děti nám zatancovali, zazpívali, my potom s nimi a vyzkoušeli jsme si hru na tradiční hudební nástroj na jehož jméno si teď zaboha nevzpomenu, ale každopádně to byla konstrukce dřívek, se kterou se určitým způsobem zabýbalo a ona vydávala určitý tón :)

Následně jsme se představovali a říkali dětem, jaké máme v našich zemích jídlo a tak. Byli tam i dva američaní, kteří přijeli navštívit Indonésanku, která u nich podle všeho nějakou dobu bydlela a taky jedna Němka, která tady dobrovolničila rok. Nakoec byla velká foto-session, kde jsme se fotili všichni dohromady a pak tak různě s dětmi :)

Zpátky mě jedna moc milá AIESECářka odvezla zpátky do hostfamily. Takže den stál za to a ten zítřejší bude ještě lepší, jdeme totiž na art class, potom na slíbenou exhibici a okolo 10, 11 večer odjíždíme na Bromo! Poedeme tam na noc, výstup okolo třetí hodiny ráno tak, abychom na vrcholu, kde je okolo 10 stupňů Celsia, viděli východ Slunce! To bude peckááááá! :)