Den 72. - pokračování

Tak den se nakonec vydařil a já se začínám oknečně cítit fajn. Myslím, že projekt bude pohodovej, jen si zvyknout na tu zmatenost lehkou :)

Sešli jsme se s ostatními v kavárně a měli jsme spoustu času než měla ve 4 odpoledne začít "Welcome party". Tak jsmne zašli na jídlo do vedlejšího mallu, každý si dal něco, většinou to byla nasi goreng (smažená rýže), já si dala mie goreng ayam = smažené nudle s kuřetem :) moc dobrý a za 13 000 rupií.

Pozn red. 1 000 IDR (indonéských rupií) = cca 2 kč. Takže si spočítejte, že celé jídlo, kterého jsem se skoro přejdla bylo za 26 Kč. Jídlo je tu levné, pití trochu dražší. A tak\ pokud si vyměníte třeba 100 EURO, už jste milionář :D Fakt, milión jsou asi 2000 Kč. Pak jsme se courali po obchodě, koukali na oblečení, podařilo se mi dobít si kredit na mobilu (funguje to tady na kartičky, kde setřete kód a ten pak nadatlujete do mobilu). A pak jsme seděli venku a povídali a dali si kafčo (různý druhy kafí tady maj a moc dobrý).

škola, ve které budeme učit - katolická a veliká

Mno, měli nás vyznedvnout okolo 4 AIESECáři, ale nakonec se to změnilo (žádný překvápko) a my jsme došli asi kilásek pěšky k univerzitě, kde nás vyzvedli a zavezli postupně do kavárny, kde byla party. Party spočívala v tom, že jsme se opět (dneska už asi podestáý) představili a pak jsme si jednoduše povídali a smáli se a ptali se co a jaka co zíra a co potom a co je potřeba a co máme dělat...sice v tom o moc jasněji nemám, ale zato už mi to nějak o dost míň vadí a neřeším to a tak jsem o dost klidnější a víc v pohodě :)

Indonéská nátura je snad ještě flegmatičtější než ta thajská, neuvěřitelný. Všechno se řeší za chodu, s úsměvem, všechno má řešení. Večer byl celkově moc příjemný, i když jsem byla unavená a trochu nesvá ze všeho nového, nakonec jsem se uvolnila a užívala si přítelskou náladu a poznávání nových lidí. Nejvíc mi padla do oka Filipínka Janine. Už včera mi byla moc sympatická a dneska jsem si to ještě potvrdila, fakt jí začínám mát ráda, bude pohodová. Navíc mi obličejem připomíná Oil, tu holčinu ze čtvrté třídyx z thajsko, co jsem jí měla tak ráda. Kamille, další Filipínka je moc hezká, hubeňoučká a taky v pohodě. Oba kluci z Filipín vypadají v pohodě, trošku víc mi sedí Paulo, ten, co se mnou spolu s Janine bude na stejně škole. Je tišší, ale pohodář. Druhého - Jeffa, ještě pořádně neznám, to se časem napraví. Je tu Polák Lukasz, kterej je bavič celé skupiny, hodně povídá a jednoduše dostal právem svou přezdívku Mr. Bean-tang (Mr. Bean mluví za vše a taky to zní trochu jako "Bintang", což je místní nejznámější značka piva, které Lukasz pije denně :) ). Taky pohodář, trochu vedoucí tlupy. Naprosto v pohodě bude i Krisztina, devětadvacetiletá holčina z Maďarska, ta je taková klidnější, mírnější. Prostě parta bude v pohodě :)

Po kavárně jsme zašli přes ulici ještě na jídlo - za 8 000 rupiíí na výbornou kuřecí polívku s rýží, musim uznat že dobrota :) A tam jsme se smáli jako blázni, vtipkovali, dobírali si jeden druhého, no prostě nálada skvělá a tak mám díky tomu zakončení dne takoý fajnový vnitřní pocit že tenhle projekt bude přecejen stát za to :)

 

Dokonce i koupelna už mi připadá přijatelná, ono totiž člověku brzo dojde, že nejde o to, jak moc je voda studená nebo kolikrát a jak malou mističkou se musíte polít...jde o ten pocit čistoty na konci, který vám vynahradí celý proces :)