Tak úterý je den před svátkem a tak se prý bude něco dít :) Mno, děcka, zajímavé dopoledne. V pondělí se nic až tak zvláštního nedělo, den proběhl v pohodě, takové normální pondělí v thajské chudé škole na druhém konci světa :)
První vyučovací hodinu jsem měla prvňáčky a druháčky a byli po ránu velmi energičtí a plní elánu, což se ovšem nedalo tvrdit o jejich paní angličtinářce...A ještě jsem to přehnala s hydratací, vypila jsem asi sedmičku vody ještě před hodinou a pak jsem si musela nutně odběhnout na záchod a umíte si představit co je to pak je uklidňovat. Wasana, která je jeich třídní jim říká monkeys...no jo, představte si spoustu malých paviánků na jednom místě. Jsou děsně roztomilí a taky vás stojí opravdu hodně energie je zvládnout...Ale zvládlo se to, vybarvování zvířátek na chvíli i zabralo :)
No a po první hodině bylo chvíli volno a okolo 10 se všichni začali přesunovat do imrovizované tělocvičny kdesi za chrámem, který stojí vedle školy. Nikdy jsem tam nebyla, popravdě jsem ani nevěděla, že to existuje, jelikož to je území mnichů, kde praktikují a vlastně žijí a tam se jednoduše jen tak nechodí, to se prostě nehodí. Ale dneska v předvečer - tedy spíš předdopoledne - zítřejšího státního buddhistického svátku, se tradičně nosí mnichům jídlo a nabídne se jim - tzv. offering. Tento buddhistický svátek letos spadá na 7. března, protože je úplněk - svátek je v březnu za úplňku a nazývá se Sangha Day (Magha Puja Day).
Než jsme vstoupili do tělocvičny samozřejumě jsme si sundali všichni bity jak je buddhistickým zvykem a dovnitř šli bosi. Každé dítě mělo od rodičů z domova nějaký ten pytlík s ovocem, mističku s rýží, popř. vodu, omáčky a jiné dobroty. Všechno to se vzalo s sebou a bylo toho požehnaně. Taky všichni měli připravenou klasickou buddhistickou KPZtku = lotos, svíčka a tři vonné tyčinky. Dozvěděla jsem se, že se to dělí - lotos je pro mnichy, zatímco tyčinky pro Buddhu a svíčka jako poděkování za šíření jeho učení či tak podobně. To jsem ani nevěděla. Každopádně se někdo pomodlil, někdo ne...Ta tělocvičnička byla zařízená buddhisticky, ale velmi improvizovaně, prostě tam byl bordel upřímně řečeno, sochy byly otřískané a celkově to úplně nekorespondovalo s krásou a upraveností jen o několik desítek metrů dále stojícího chrámu. Byl tu cítit každodenní život a nedostatek financí na opravy a podobně.
Potom přišli 4 mniši, všichni staršího věku. Děti seděli v buddhistickém posedu a čekaly. Buddhistický posed znamená že chlapci by měli klečet na patách a dívky, pokud to nevydrží klečet na patách, mohou si sednout vedle nohou, pokud mi rozumíte - pokrčené nohy potom máte vedle těla. Povolený je také popřípadě pro všechny turecký sed, ale při modlení určitě ne.
Před mnichy se povolala nejstarší třída - 6. - a pomodlili se spolu s mnichy. Potom mniši předříkávali a všechny děti opakovaly. Když skončili všichni šli a nabídli jim své jídlo. Prostě to všechno postavili v miskách před ně. A mniši se pustili do jídla. Byla jasné, že nemůžou sníst všechno, snědli opravdu jen něco málo, protože jejich buddhistické žaludky na to nemůžou být zvyklé. Zajímavá byla ale ta situace, nikdy jsem to nezažila. Najednou mniši jedli a jedli a všichni ostatní museli v tichosti sedět a jen koukat na ně. Role, která je jindy jasná, se najednou obrátila, bylo to dost nepřirozené. Mniši se cpou a my na to koukáme. Opravdu toho ale moc nesnědli. Potom se opět přednesla modlitba a po jejích skončení děti odnesly to, co zůstalo netknuté stranou.
Potom se všichni zvedli a šlo se k chrámu. Tradicí je ho třikrát obejít dokola a to po směru hodinových ručiček, ne opačně. Tomu se říká "vien tien". Je to nějak spojené se zdravím, hlavně u větších chrámů a stúp, pokud zvládnete třikrát chrám obejít, máte dobré zdraví :) Podle toho, co jsem se ale dočetla, je to poctění Tří klenotů (Three jewels), opěvování (chanting) a meditacce. Mezi Three jewels patří: Buddha (jako učitel), Dharma (neboli učení) a Sangha (neboli komunita). Více zde: http://en.wikipedia.org/wiki/Three_Jewels
Popřípadě zde ve zkrácené, ale české verzi: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_klenoty
První šel mnich a vedl nás. Za ním všechny děti v řadách doprovázené učiteli. Během celého trojího obcházení se mlčelo, v sepjatých rukou před hrudí se držel lotos, svíčka a tyčinky. Když se došlo na konec třetího kola, poděkovalo se a vše se položilo na jedno místo, které ukázal mnich. Potom se organizovaně šlo zpět do malé tělocvičny. Všichni mniši zůstali v chrámu a tak tu byly už jen dědti a učitelé. Zbylé jídlo, které mniši nesnědli se rozdělilo a přímo tam jsme všichni společně poobědvali na zemi tělocvičny :) Zajímavé :)
Atmosféra celkově se mi líbila, všichni vypadali že věci, které dělají jsou samozřejmé a dělají je tak každý rok a já si říkala jak hezké to jsou tradice a že by se mi to líbilo, kdybych tu žila. Prostě dalšípoznatek, další zážitek do sbírky, další kulturní střípek :)
Žádné komentáře:
Okomentovat