odkaz na fotky k tomuto příspěvku zde: Ratchaburi
Provincie Ratchaburi je hraniční, takže to znamená, že sousedí s Barmou. V jednu chvíli jsme dneska byli docela blízko hranic a tudíži hodně blízko Barmy. Zvláštní pocit. Měla jsem chuť se tam hned zajet podívat, jen kdyby to šlo..
Den začal vstáváním v 7, mou klasickou únavou, snídaní, nad kterou mi padala hlavam ale mango mě spolehlivě chuťově probudí :) Vyrazili jsme na místní poměry velmi na čas - měli jsme jet cca v 8 a v 8:10 jsme vyrazili. Téééda :) Hned po pár desítkách metrů nám přeběhla přes cestu černá kočka...ovšem celý den se tak vydařil, že asi spíš začnu věřit té thajské verzi, která praví, že černé kočky přinášejí štěstí a né smůlu. To jsem se dozvěděla v kočičím centru dneska a je to stejně mnohem lepší "pověra" než ta naše negativní :)
První zastvkou (potom, co jsem si lehce zdřímla v autě), byl Floating Market Damnoen Saduak. Koněčně floating market, který jsem chtěla vidět. Velký, který se projede na loďce, všude kolem vás jiné loďky a obchůdky se vším možným - ovocem, zeleninou, suvenýry, ručně vyrobenými dárky, oblečením...celý jsme ho propluli, povedly se i nějaké ty fotky, dali jsme si kokosové mléko, vodičku. Viděli jsme i slony :) Jediné, co mi vadilo bylo to, že tam bylo hrozně velké množství bílých tváří, jasných turistů s přetékaícími peněženkami, kteří svou domnělou nadřazenost ani trochu neskrývali...
Jinak tady je mapka pro lepší orientaci, pro ty, kteří ji chtějí mít. Jde o provincie na JZ Thajska.
Bylo pěkné vedro, ale že se podíváme do Amphawa, městečka už v jiné provinci - v malé přímořské provincii Samut Songkhram. Stavili jsme se cestou na oběd v městečku Mae Khlong (což znamená "velký buben", který je mimochodem symbolem téhle malé provincie). Šli jsme kolem obchodu s oblečením a Wasanu přepadla malá nákupní horečka a tak jsme tam zašli a ona vybírala a já se mezitím se Sophonem učila psát thajské číslice 1-10 (je to makačka :D) a pak dalších pár slovíček a slovní spojení jako "já jsem", "ty jsi"...Jo, a celkem brzo jsem zjistila jak se řekne ANO a NE :D Ano, je "čai" a ne není, je jen zápor, a ten je "mai". Takže ne, se řekne "MAI ČAI", což je v doslovném překladu "ne ano" :)
Po úspešném nákupu jedné sukně a košile k tomu, které Wasaně opravdu slušely jsme šli na nudličky. Ba mee, neboli žloté nudle mám stejně nejradši :) A ještě s výtečnou nakrájenou kachničkou v polévce to byla dobrota :)
A potom že tedy jedeme do Amphawa. Doteď nevím, čím má být to město zajímavé :D Každopádně to mělo být blízko, ale zabloudili jsme. Musím říct, že mi to vůbec nevadilo, nějak jsem se pořád smála, prostě už jsem nakažená tím "thajstvím" ("My jsme zabloudili. Hahahahahaha :D Nevíme kde jsme. Hahahahaha :D" - přesně takhle to probíhalo). A jak jsme tak bloudili, zapla jsem Garmina (GPSku) a našla jsem nás a začala jsem se s tím celkem seznamovat a ke konci dne už vím celkem jak to funguje (z čehož jsem měla hroznou radost!). No nicméně jak tak bloudíme tak jsme narazili na Centrum Siamských koček. Tak Sophon zastavil, vysmátej, že tam nikdy nebyl, že jsme zabloudili, ale co, jdem se podívat :) Měli tam od každýho druhu mícy jednu, moc hezký, hlavně ta pravá siamská. A taky jsem tam našla tu bílou britskou s každým okem jiným (jedno modré, jedno žluté), podle mě určitě to samé plemeno, jako je Míšův Pepíno :) A tam jsem právě zjistila i to, že čistě černá kočka znamená pro majitele, že bude mít štěstí :)
Mno, v Amphawa jsme se nakonec asi jakože stavili, ale jen nějak na okraji a to na ledový kafe, kteréžto mi v tu chvíli nesmíírně bodlo. Tak jsem pochválila Sophonovi jeho "good idea" - asi viděl jak mi v autě padá hlava...Nevím, jestli to byl placebo-efekt, nebo realita, ale to kafe mě hned probudilo :)
A jeli jsme tentokrát celkem dlouho...až zpět do provincie Ratchaburi a až směrem k barmským hranicím. Stavili jsme se jen za jízdy u nějakého kopce, kde bylo hodně oopic, ale vzhledem k tomu, jak vypadaly hladově a i za jízdy nám jedna skočila dozadu na auto a chvíli se vezla..tak jsme ani radši nezastavovali, protože mi byl vysvětleno, že by se na nás sesypali jako vosy na med.
A jeli jsme a jeli a krajina se začala měnit z rozlehlé placky na zajímavou, členitou, občas i hezky hornatou. Moc se mi líbí ty jejich kopce, protože nejsou holé, ale porostlé zelení a tak to vypadá jako velikánské chomáčky mechu :) a tak jsem pozorovala ubíhající krajinu a kochala se a znovu a znovu si uvědomovala, jak mám tuhle zemi ráda a jak se mi líbí. Podél cesty kokosové palmy s kokosy, banánovníky, nově stromy s liči, vše zářivě zelené, čerstvé, úplně jakoby vysílající vám energii tou svojí intenzitou. Hřející sluníčko, modromodrá obloha sem tam s malým mrakem vypadjícím jako vata...usměvaví lidé...jo, bude se mi stýskat až zas budu muset odletět. Taky se mi k tomu dojmu celkovému přidaly všechny ty krásné a exotiké vůně, kterým jasně velí a vede vůně jasmínu. Co se týká jasmínu, mohl by ze mě být úplně klidně feťák...miluju tu vůni, pokaždé mi navodí takoví pocit euforie a klidu zároveň. Žádná chemie, jen čistá příroda. O jasmínu jsem se dneska dozvěděla zajímavou věc - je to prý květina, která se dává maminkám na den matek :) A den matek je ve stejný den jako královniny narozeniny. Takže jasmín je vlastně květina matek.
No, abych se vrátila k naší cestě: další zastávkou byla ovčí farma :) Prostě malá farma, kde běhaly ovečky (a že je mají hezké, úplně jak z pohádky pro děti) a vy si je můžete pohladit a nakrmit a vyfotit se s nimi :D Proč ne :) Hned o kousek dál byla tzv. Vesnice vonných svíček - vlastním jménem Suan Phueng. Šli jste cestičkou do kopce a ze všech stran vás obklopoval vosk. Svíčky všech různách tvarů, barev, vůní...malinké i obrovské (vyfotila jsem Téře jednu voskovou žirafu :) ), ve tvaru krychle i sněhuláka v "životní" velikosti. Obrázky včelek byly také, ale nikde žádný popis v angličtině, abych se dozvěděla víc, což jsem chtěla, už kvůli Míšovi, protože jsem věděla, že by ho to určitě zajímalo (a jeho taťku taky). Ale bohužel :( Nic konkrétního jsem nezjistila. Atmosféra vesničky byla ale moc příjemná, klidná, i když bylo světlo, tak všudypřítomné svíčky tomu dodaly šmrnc. Navíc tu nebyli bílí turisté a jako mávnutím kouzelného proutku se to také projevilo na celkovém vyzařování a náladě místa.
Popojeli jsme zase o pár kilometrů a byli v Scenery. Byl to resort, ale také především další, větší farma s ovečkami. Měli tam různé atrakce, daly se udělat zajímavé fotky, i býdleh kolem stálo za to. Jen to vypadalo, že se blíží pěkný slejvák. Nakonec nás ale nějakým zázrakem minul a nespadla ani kapka. Prošli jsme celý areál plný zajímavých předmětů, které můžete vidět na fotkách na facebooku (odkaz na začátku tohoto příspěvku) a jako dokonalé zakončení si dali výtečnou kokosovou zmrzlinu v půlce kokosového ořechu :)
A jeli jsme pomalu zpět směr vesnička Huay Kra Bork, kde teď bydlím, už se stmívalo pomalu. Ale poslední zastávka byla asi největší zážitek ze všeho. Wat Kaho Chong Phran neboli Netopýří chrám - poblíž jeskyně, kde jsou údajně 2 miliony netopýrů a každý večer vylétají. Když jsme přijeli, nikde ani netopýr...hezký chrám stál pod kopcem, ze kterého tu a tam jakoby vyletěl netopýr..bylo to hodně z dálky a nic moc nebylo vidět...ale pak to pomalu začalo. Netopýři přibývali a přibývali...až nakonec vytvořili neuvěřitelný roj. Vypadalo to zdálky jako roj hmyzu, hrozně zvláštně, celé se to hýbalo jako vlna, jako mléčná dráha tvořená netopýry...Měnili různě směr, jako rybky v moři, něco se mi podařilo natočit a pokusím se to sem určitě uploadnout, tak třeba další příspěvek vám pomůže udělat si lepší představu. Nevím totiž úplně jak to popsat, ale celkem mi to vyrazilo dech, nic takového jsem neviděla. Představila jsem si, kdyby se rozhodli vzít tu cestu přes nás, tak by z nás asi nic nezbylo...byly jich desetitisíce najednou...opravdu neuvěřitelný pohled. Už začínala být ale opravdu tma a tak jsme vyrazli na cestu zpět. Zase jsem se dozvěděla nějakou tu novinku o zvláštnostech thajského jazyka a to tu, že v thajštině, pokud byste si jí přeložili do angličtiny, tak ptáci nemají křídla, ale uši! A myši zase nemají uši, ale křídla! A i netopýří křídla jsou tedy podle Thajců uši :D Pěkně divný co? :D
Zbytek cesty už byl poklidný, stavili jsme se v okresním městě Ban Pong na večeři a nudličky s omeletou byly skvělé :) Prostě celý den krásně prožitý, vyplněný novými zážitky a poznatky a tak jsem se o to hned chtěla podělit, než bych zase nějaké detaily zapomenula :) A teď už se jdu za odměnu probrat fotkami :)
Žádné komentáře:
Okomentovat