Zjistila jsem velmi zajímavou věc. Thajština jako jazyk, má pět různých fonetických akcentů. Vysvětlovali mi to a já se snažýila to napodobit, ale jednoduše to nejde, hrozně mi to splývá. Prostě řeknou pětkrát za sebou: má, má, má, má, má a vám to zní všechno stejně. Jenže ve skutečnosti má každé z těch pěti zvuků jiný význam. Například "má" v přibližně střední zvukové rovině znamená pes. Ovšem pokud á na konci malinko zvednete, už je to kůň. Neuvěřitelný...Stejně tak už jsem se naučila jeden ze zásadních rozdílů: slovo "suaj" znamená jako "krásný", tak "na dně" (down). Jen záleží na malinkých niancích jak to řeknete. Suáj s vyšším á na konci je krásný, hezký - prostě pokud se vám něco vizuálně líbí - žena, obrázek, zahrada...řeknete suáj a konec slova trochu zvednete. Ovšem pokud snížíte jen o trochu tóninu, už to znamená to druhé, takže pokud si nedáte sakra pozor, řeknete místo: "Vypadáš skvěle" něco jako "Vypadáš hrozně" :D
Je tam jakýchci pět úrovní. Wikipedie o tom říká toto a má k tomu obrázek, který patří k výkladu diakritiky, tedy podle toho, jaký je kde kroužek, čárka nebo kudrlinka, tak mění slovo znění i smysl:
A chart for tone rules in the Thai language. The five levels (from above): high tone, rising tone, normal tone, falling tone, low tone. Empty circle: live syllable, full circle: dead syllable. Narrow ellipsis: short vowel, wide ellipsis: long vowel. Blue: low, green: middle, red: high initial consonant and the possible syllable structures and tone marks with them.
Pokud by někdo chtěl vědět více, mrkněte na: http://en.wikipedia.org/wiki/Thai_alphabet#Phonetic
Je to ovšem opravdu masakr...
No nic, dneska se pokusím naučit se psát čísla od 1 do 10, držte mi palce :)
Žádné komentáře:
Okomentovat