Ráno v neděli jsem se vzbudila asi v půl desátý, ostatní byli po párty a tak spali asi jako zabitý, nechtěla jsem je budit..Tak jsem si vyčistila zuby, sbalila si těch svých pár švestek, dala se do kupy a pomalu jsem šla. Neprobudila jsem je, jen jsem napsala vzkaz, že za všechno moc děkuju, že jsem je ráda poznala a že doufám, že měli včera fajn večer :)
A vyrazila jsem do ulic že se nějak dostanu zpátky až sem, do svého místa nynějšího bydliště. No, ona to byla odlhelá část Bangkoku, takže najít taxík bylo pekelně těžký a já navíc nevěděla kam jít, kterým směrem. Tak jsem jen šla a šla chvilku. Vím, že jsem den předtím viděla po celým městě jezdit lidi na motorce- jakoby taxi-motorce. Vepředu sedí chlap v uniformě a ty si za malý peníz sedneš za něj a on Tě odveze kam potřebuješ. Ještě jsem tím nikdy nejela, ale první na co jsem narazila byla skupinka těchhle taxi-motorkářů v uniformách. Původně jsem se jen chtěla zeptat na směr kudy ke stanici BTS, protože jsem si myslela, že to bude celkem blízko a že tam třeba dojdu i pěšky, ovšem oni tomu porozuměli tak, že mě tam odvezou. A já se nebránila. Alespoň vyzkouším nový způsob dopravy a vyjde mě to levněji. Takhle totiž jezdí většina místních. Pokud je člověk sám, tak ho tohle vyjde suverénně nejlevněji.
Nakonec se ukázalo, že stanice BTS byla pěkně daleko a určitě bych tam sama nedošla. Jeli jsme v kuse nějakých 10, 15 minut, což je kus cesty a chtěl po mně za to 50 bahtů :D Prostě supr, měla jsem z toho radost, jak to zase nějak samo od sebe vyšlo :) Metrem už jsem věděla jak a dokonce se mi povedlo úplně krásně přestoupit z jedné line na druhou a v klídku jsem dojela k Victory monumentu, té stanici, kde jsem den předtím nastupovala poprvé do metra :) Tam jsem se zamyslela a šla celkem najistotu směrem k "autobusovému nádraží". Cestou jsem si koupila džusík s dužinou - ten já můžu ;) A trošku napjatá a mallilinko nervózní došla až na to místo, kde jsme s Oddem vystupovali. Vytáhla jsem svůj papír, ukázala ho prvnímu koho jsem tam viděla, vypadal odpovědně :D a řekla :"Bic C, Nakhon Pathom" a on hned porozuměl a posadil mě hned do minibusu, kde sedělo už asi 5 lidí. Hned tam jsem se zeptala sousedícího: "Big C, nakhon Pathom?" a on přitakal :) Supr, sedím správně, to vypadá dobře :) Pak si k nám postupně během asi 20 minut přisedávali další a další lidi až byl busík skoro plný. Vybraly se od nás penízky, místní to mají za 60 bahtů a já čekala, že bud mít dvojnásobek, jak mi říkal Odd, ale zkusila jsem mus trčit stovku, jako to dělali všichni ostatní a on mi úplně stejně jako ostatním vrátil 40 bahtů, takže mě to stálo úplně jako místní :)
No a pak jsme se rozjeli. Zavolala jsem hned na číslo, který jsem myslela, že je Sophonovo, protože jsem měla instrukce, že hned jak vyjedu, mám jim brnknout, aby i oni vyjeli a my jsme se v Nakhon Pathom sešli a oni mě tam vyzvedli. No telefon vzala chudák Wasana, chvíli to bylo vtipný, moc jsme si nerozuměli, ale nakonec to nějak pochopila avšechno a prostě že Sophon jede k Big C tam se uvidíme :) Všechno klaplo, přijeli malinko pozdějc nežjá, ale přijeli a vyzvedli mě :) Byla jsem úplně mrtvá a zalomila jsem v autě, ale před druhou už jsem byla na svém pokojíčku v pelechu a bylo mi dobře a měla jsem hroznou radost, že to všechno takhle klaplo a povedlo se to a nebyly žádný zádrhely :
tak to si měla štěstí, po nás chtěli v KG dycky prachů víc než po místních.. :/
OdpovědětVymazat