Den 25. - sobota: Výlet do Suphanburi

Tedy na to, že jsem musela vstávat zase nekřesťansky brzo, tak se to vyplatilo!! Naprosto nááádhernej den, nabitej krásnými zážitky, pohodou, sluncem a přírodními krásami i kulturními zajímavostmi! Vážně jsem si celý den užívala :) A žýe jsme toho viděli spoustu. Ale od začátku:

Ráno budíček klasika 6:30, snídaně a potom čekání, protože když se tady řekně v 7:30, znamená to ve skutečnosti ne dřív než v osm :D Ale přecejen jsem se dočkala a Thapanee pro mě přijela svým velkým auťákem, spolu s částí své rodiny - byla tam její starší sestra, nějaký muž cca přes 30, doteď přesně nevím kam v rodině patří on, bylo to nějaký složitý, ale na to, aby byl manžel mi přišel moc mladej, ale možný to je. Každopádně Thapanee je single, to vím, takže tam ještě byla malá dcera její ségry, asi 6ti letá - Baj-Mon. Ta byla skvělá, roztomilá, stejně tak občas ubrečená, no prostěmalá cácorka se vším všudy :) Ale snažila se mluvit anglicky a šlo jí to :) Šikula :)

Vyjeli jsme a protože provincie Suphanburi je na sever, tak cesta nějakou dobu trvala a já usnula. Probudila jsem se až v Don Chedi. Pro Ty, co by rádi měli představu kde se vlastně pohybuju a tak přikládám malou vyrobenou mapku, snad je alespoň malinko přehledná. Červeně je kde teď bydlím (to je Ratchaburi province). Škola je modře, kousíček přes provinční hranice a už je v provinci Nakhon Pathom. No a my vyrazili nahoru do "žluté" provincie Suphanburi a navštívili tam několik zajímavých věcí :)



Plus pokus byste se chtěli orientovat i pomocí fotek - jdou za sebou stejně tak jak jsme my cestovali a jak to budu tady popisovat, tak zde je odkaz na náš výlet: http://www.facebook.com/media/set/?set=a.2902144241793.2129181.1506078891&type=1


První zastávkou tedy bylo město Don Chedi, přesněji socha a malé muzeum oslavující jeden z okamžiků historie - když siamský král Naresuan (16. století), kterého oni mají opravdu rádi, zvítězil proti barmskému vůdci Minchit Sra v tzv. sloním zápasu. Tato událost je všude hodně opěvovaná a zromantizovaná, jsou o ní obrazy, sochy..opět poukazuje na thajsko-barmské historické vztahy. Ovšem já se dozvěděla zase něco o historii, transparenty a popisky byly většinou i v angličtině a tak alespoň vím, o co šlo. Navíc slony mám taky ráda a u sloní sochy jsme se pěkně pomodlili, dali mu tam kytičky, svíčku, vonné tyčinky i zlaté lístečky a jelo se dál :)

Drhou zastávkou asi po půl hodině jízdy byla Buffalo Víllage neboli býčí vesnička :) No, vedro bylo jako blázen, jestli se nějaký ten dobytek vykálel přímo před váma, to se vůbec neřešilo, vaše chyba když jste do toho ještě šlápli :D Takže to ne až tak vábně vonělo v téhle vesničce, což je ovšem asi dost logisch...Mno, byli jsme se podívt na show a to vám byl nářez. Býci - které mají jak bílé, tak černé, předváděli nejen jak se oře, že umí klečet, ležet...ale taky že se umí na povel vykálet kam zrovna chcete :D :D To jsem nikdy teda neviděla. Oproti tomu buffalo úsměv už byl jen odvar, prostě jen vycenili zuby, ani za fotku to tolik nestálo...Ve vesničce jsme si udělali ještě několik fotek okolo hezky upraveného jezera, prošli se a dali si místní ledové kafe, to mě postavilo na nohy :) A taky jsem objevila hroznou dobrotu! Malá sladkost, něco jako malinká, tenká lázeňská oplatka stočená do ruličky, je tam cítit kokos a banány a můžu se po tom utlouct.

PO buffalo village byla cesta už delší. Jeli jsme rovnou do hlavního cíle naší cesty - Bueng Chawak (někdy jen Ban Chawak). Středisko vytvořené okolo velkého, nádherně upraveného jezera, kde se podél břehu táhnou nejdřív resorty, kam si jezdí místní odpočinout a relaxovat, potom ZOO a nakonec akvárium, kde najdete ryby sladkovodní i mořské.

Nejdřív jsme ale skočili na oběd do místní žrádelničky a sestra Thapanee, která celý den tak nějak všechno platila, objednala všem somtam (salát z papáji, s chilli a citrónem a arašídama) a potom tom yam (ostrá polívka), vélkou rybu, rýži, zeleninu i kousky kuřecího a každý si bral a ochutnal co chtěl. Mňamka :) Jen ta jejich polívka mi moc nejde, to je snad jediné...

Pak už hurá do akvária! Tam se mi moc líbilo, ryby velké, malé, barevné...Viděli jsme žraloky (i jejich vajíčka, ze kterých se líhnou a pak malý žraločátka, to byl zajímavý). Pak taky třeba murény, elektrický úhoře, ryby, který plavou břichem nahoru a vůbec jim to neva, všechny možný druhy skalárek, sumců...největší radost mi snad udělali ale clown fish - malí Nemové :) Byli strašně roztomilí a hezcí :)Byl tam i tunel a viděli jsme i krmení - jak potapěčke krmila rybky a žraloky. Venku jsem pak taky nakrmila pár ryb, prodají vám za 5 bahtů pytlík s krmením a ryby pak skáčou jedna přesdruhou a můžou se z toho zbláznit :) Čas letěl jako blázen, ale stihli jsme ještě krokodýlí show a byla skvělá, už jsem takovou viděla, ale tady bylo vidět že dva mladý kluci si to vyloženě užívali, dělali si srandu jeden z druhýho a přitom strkali opatrně krokodýlům do pusy ruce a nakonec i hlavu. Malá Baj-Mon mi schovala obličej dobřicha když to viděla :D

Už bylo asi půl páté večer, dali jsme si zmrzku a já si říkám, že to už asi do ZOO nepojedeme a pojedeme pomalu zpátky. Ale to jsem se pekelně mýlila, ještě to zdaleka nebyl konec naší výpravy. Do ZOO jsme samosebou šli, nejdřív viděli velký kočky, měli tam kráásný bíly bengálský tygry. Pak taky orangutany, velkou část s ptáky, kteří nebyli povětšinou v klecích, ale lítali kolem vás, jen nahoře vysoko byla velká síťaby neuletěli, ale vy jste si klidně mohli chodit kolem pávům kasuárů a jiných pestrobarevných nádherných ptáků a prohlédnout si je zblízka :) Celkově bylo vidět, že se o zvířata moc hezky starají a že se tam u nich mají dobře. ZOO se táhla velký kus okolo břehu, bylo tam krásně, hnedka u vás voda, pomalinku zapadalo slunce, teplo, zvířata, fakt idylka :) Viděli jsme ještě další opice, zebry, žirafy, vysokou, velbloudy a na co si vzpomenete až jsme došli nakonec a brána byla zavřená :D No byli jsme uchození, zpátky se nikomu určitě nechtělo...

Tak jsem si říkala, no, bude to trochu trapný a zasmějeme se tomu, ale asi tu přelezeme ten plot..ovšem oni začali přelézat s naprostou samozřejmostí a nikdo ani nemrknul jako že by to bylo něco zvláštního :D Ovšem Thapanee měla auto na druhé straně a tak jediná došla zpátky, prý ráda chodí, a dojela pro nás. Byli jsme uchození, snědli trochu ovoce a napili se a jelo se pomalu zpátky směrem na jih, protože teď jsme byli úúúplně na severu provincie Suphanburi.

Myslím, že jsem zase na chvíli usnula a zastavili jsme ve městečku Sam Chuk, kde je tzv. Old market - staré čínské tržiště, které tu bylo u před 100 lety. Ikdyž už většina obchůdků byla zavřená, i tak to mělo své kouzlo, všechno bylo dřevěné a našla jsem tam moc hezkej strom, púod kterým jsem vyfocená. Městem protéká řeka a z mostu pohled na zapadlé sluníčko připomínal opravdu výjevy z filmů...Jako bych se ocitla v nějakém filmu typu Most přes řeku Kwai, Indočína nebo Barevný závoj. Prostě dýchla na mě historie a zvláštní atmosféra místa.

Ještě jsem si koupila oblíbené malé placičky, které jsem tam objevila (a ještě ten večer všechny snědla) a jelo se dál. Poslední zastávkou bylo hlavní město provincie, podle kterého se také tak jmenuje: Suphanburi. Tam jsme vyjeli výtahem na vysokou osvícenou věž. Během jízdy výtahem jste mohli koukat ven, protože byl prosklený. Věž sice měří jen asi 73 metrů, ale i tak to mělo něco do sebe a žaludek se trochu bránil. Nahoře byl krásný výhled a k tomu velké obrazy opět připomínající život krále Naresuana.

Ve městě jsme ještě na nočním trhu skočili na večeři a já jsem zase jedla úplně něco nového. Malé, ale né průsvitné, rovné nudličky zalité hodně hustou polévkou se zeleninou, kousky kuřecího...chuť se úplně nedá popsat..kombinace jejich solamylu s něčím sladkokyselým, celé to bylo jen napůl průhledné..Ale pokud jste si to dochutili kyselou chilli vodičkou, bylo to moc dobré a já to s chutí snědla :) I v tom vedru žaludku bodlo teplé jídlo a navíc jsem zjistila že tady ztrácím všechny zábrany oproti neznámým jídlům, pokud v nich není podězřelé maso..Pokud jde o zeleninu a kuřecí, tak to můžu mít asi na jakýkoliv způsob :) Ještě jeden chu´tpvý objev spočíval v zajímavém ovoci, kterému říkají mak phrang. Vypadá jako meruňka, ale ve tvaru velkého vejce. Uvnitř je výýýborný, slaďoučký, trochu jako mango, ale slupka je neuvěřitelně trpká a kyselá atak se to nějak dokonale doplňuje. Taky je pěkně drahé. Kilo ho stojí asi 150 bahtů a to je tady opravdu dost!

Cestu zpátky jsem si zkrátila hodinovým telefonátem s taťkou, vyprávěla jsem mu všechno a on mě zase jak je doma a že to tam v Evropě vypadá, že by už mohlo přijít jaro :)


Uf...tak to je reportáž ze včerejška :) Užijte fotek a napište co vy na to! :) Vždycky mi jakákoli zpětná vazba udělá velkou radost.