Den 32. - sobota: Velký výlet do Bangkoku

Tak jsem zpět! A výprava do Bangkoku opravdu stála za to! Všechno se zvládlo úplně ukázkově podle plánu, až mě to trochu děsí. Zvládla jsem minibusy, mnadzemní metro, taxíky, přespání, všechno, jsem na sebe pyšná a mám radost :)

Začalo totím, že vstávání v 6:30 ránno v sobotu bylo naprosto zbytečné, jelikož pak domácí zaspal a tak jsme vyjížděli až po devátý :D Ale okolo 10 jsme byli v Nakhon Pathom (já a jejich sedmnáctletý syn Odd), kde jsme sedli do minibusu a hurá směr velkoměsto :) Cesta trvala asi hoďku aoctli jsme se u Victory monumentu přímo v centru všeho dění. Odd mi řekl a ukázal kde si musím další den koupit lístky zpět. Z toho jsem měla největší vítr, jelikož tady něco jako autobusový nádraží neexistuje. Ani jízdní řád. A ani čísla těch busů. Jednoduše přijdete (pokud víte kam - to nikde není napsáno, jednoduše se to nějaký způsobem všeobecně ví), zeptáte se a oni vás někam posaděj a pak čekáte, až se to naplní a pak teprv se tak nějak odjede, celkem veselej systém, ze kterýho já jsem měla bobky...No tak jsem si všechno vyfotila a snažila jsem se si všechno zapamatovat, abych pak věděla kam další den jít. Vyplatilo se to. Takhle asi tedy vypadá běžné autobusové nádraží, značka: Najdi si ho sám.



Odd se mnou šel přes nadzemní chodníky, kterým se říká skywalk až k BTS - to místní nadzemní metro. BTS= Bangkok Transit system nebo také Skytrain. Stanice Victory monument je kus od nádraží. Nikdy jsem tím nejela, ale strach jsem neměla, spíš jsem byla hrozně zvědavá, v dobrím slova smyslu, najdenou jsem chtěla všechno zkusit :) Lístky se kupují v automatu kam se házejí 5ti a 10ti bahtové mince. Na mapce se podíváta podle vzdálenosti stanice, do které chcete jet, za kolik si máte koupit lístek - pohybuje se to od 10 do 40 bahtů. Já ho měla za 15. Pak jdete k tuniketu a kartičku (lístek) strčíte do jenoho otvoru, mezitím se vám otevřou dvířka, vy projdete a kartička vyjede na druhém konci. Musíte si jí zase vzít! Pak je to jednoduchý, dobře značený, stačí vědět kterým směrem jedete a systém je podobnej jako v pražským metru. Jen se prostě při jízdě můžete dívat z okna na velkoměsto - má to něco do sebe :) Zjistila jsem, že Bangkok jako město mám fakt ráda :) Jo, opravdu, má měc do sebe. Ty vysoký baráky a mezitím zeleň a chrámy :) Megametropole, ale s duší :)

Já jela do stanice Siam (asi 3 stanice), Odd jel jen jednu - do Phaya Thai a tam se rozloučil a já byla vydáná metrpoli napospas :) A nechala jsem se :) V Siamu jsem vystoupila, vytáhla kartičku a strčila ji při odcházení do turniketu - tentokrát se vám otevřou dvířka, abyste mohli odejít, ale kartičku vám to už nevrátí :)




Podle mapky jsou okolo stanice SIAM nejméně 4 obchoďáky. A i když nejsem shopaholik, tak jsem se na to že si zalítám po obchodech fakt dost těšila. Spousta lidí, oblečení, knížek, papírnictví a dalších věcí, to je přesně to, co jsem potřebovala. Peněz sice na rozdávání není, ale to vůbec nevadilo. Největší radost mi udělaly pohledy a známky a tak teď můžu něco zase rozeslat :) Taky jsem si pořídila fixy, nepostradatelné deodoranty a kraťasy pod sukni, který už vypověděly službu. V knize jsem objevila jedinou knížku o thajském vzdělávání v AJ, jmenuje se Education and Knowledge in Thailand a nakonec jsem jí za těch 700 bahtů nekoupila, přišlo mi to moc, třeba jí seženu jinde levněji...Ale co jsem koupila, to byly dvě knížky pro děti do školy - anglina pro děti zábavnou formou a pohádka o lišce a čápovi, velmi poučná :) Ještě jsem koupila nějaké dárečky pro ženskou část hostující rodiny (mejdlíčko, ty jejich bioprodukty, vím že to má Wasana ráda).






Zašla jsem i do potravin a tam zrovna měli Mangový festival! No není tohle ráj?? :) A tak jsem si koupila džus z čerstvě vymačkaného manga a k tomu zmrzlinu - nejlíp investovaných pár desítek bahtů v mým životě!! :)To vše bylo v Siam Paragon, velkém a nesmírně zmatené obchoďáku. Navenek to vypadá, že to má systém, ale v praxi je opak pravdou...Po několika hodinách běhání sem a tam z patra G, přes M a od jedničky až po čtyřku, jsem se prošla po spletitých chodnících skywalku už venku z obchoďáku. Původně jsem si říkala, že si udělám radost a zajdu do kina. A když jsem na programu uviděla film The Lady, ten o životě Aun Schan Su ťij, který se už snad rok snažím sehnat a ještě v anglickém znění(!!) myslela jsem že je rozhodnuto! Ovšem když na mě slečna vybalila částku 800 bahtů, že prý je to nějaká čupr kvalita...tak jsem jí zdvořila v angličtině řekla že to ne a v češtině jsem si pro sebe dodala, že to si to můžou strčit někam..to mě poněkud znechutilo. Tak jsem se vydala na procházku a došla do MBK, dalšího megadepartmentstoru, kde jsme před pár měsíci byli i s taťkou a odkud mám i svůj modrý batoh - šel se podívat domů :)



Tam jsem si dala kafe a pořídila dalších pár drobností a už se pomalu schylovalo k návratu k BTS station Siam. Vyrazila jsem tedy na cestu na meeting/párty s AIESECářema, která měla začít v sedm, což (jak jsem předpokládala) znamená mezi půl 8 a 8. Poprvé jsem jela úplně sama a mělo to něco do sebe, hrozně jsem si ten pocit nových zážitků a trochy napjetí užívala :) Vše klaplo a já dojela do stanice Ekkamai a tam na dálnici podle plánu chytila taxíka a ukázala mu adresu na vytištěném papíře, kde má být párty - ulice Sukhumvit mezi Soi (to znamená malá ulička) 3 a 5. Taxikář uměl docela dobře anglicky měl i smysl pro humor a tak mi cesta za 50 bahtů celkem příjemně utekla a on byl asi rád že pokecal. Společnými silami jsme našli restauraci Sofa a ta už byla k mému překvapení krátce po sedmé hodině skoro plná.




Zaplatila jsem 380 bahtů vstup, dostala vstupenku a barevný provázek na ruku. Téma párty bylo back to 60ties, a tak měla většina lidí šatičky a převleky. Ačkoli mi bylo řečeno, že žádnej kostým mít nemusím, tak v tu chvíli jsem byla vděčná za to, že jsem si s sebou vzala sukni a tílko a předtím se v obchoďáku na záchodě převlíkla a nezůstala jsem v džínách a triku, jelikož bych sem asi fakt nezapadla :D Uf, jedna dobrá intuice :)Párty byla naprosto skvělá, zapenízky tu byl mylý švédský stůl s jídlem a taky ovocný punč, moc dobrý. Podnik byl malinký, útulný, bylo tam aso 30 lidí a celkově to bylo hrozně faj. Přivítali mě nesmírně vřele, Ti, kdo mě znali se ke mně hned hlásili a představovali mě ostatním, popřípadě se další představili sami. Za chvíli jsem si připadala jako mezi svýma a vůbec ne nepatřičně :) Taky jsem tam byla jediný stážista, zbytek byli jen a jen AIESECáři a byli naprosto skvělí. Jedna věc, co všichni z AIESECu podle umí velmi dobře je pařit :D Čekala jsem, že budou relativně konzervativní, ale rozjeli tanečky, večer měl společenský program plný srandy a her a utekl jako voda :)Za celý měsíc jsem se tolik nenasmála a byla to hrozně příjemná změna :) K tomu jsem si i chvilku psala s mým Míšou na mobilu, na kterém se mi povedlo za 700 bahtů si ibmovit internet na další měsíc :) A taky brnknout s taťkou a podělit se o své nadšení z celého dne :)

Během večera přišla i slečna z Nového Zélandu jménem Zoe, se kterou jsem potom měla jít spát do tzv. MC House- MC je post v AIESECu, chvíli trvá, než se začnete orientovat co co znamená - MC, OC, VP...sama pořádně doteď nevím co co je, ale v konečném efektu je to jedno :) prostě jedna parta. Zoe byla fajn, domluvily jsme se, že okolo půl dvanácté půjdeme, že ona ještě musí vyzvednout dva své kamarády. Při loučení s ostatními jsem dostala nudle a sušenky :)

Jely jsme tři holky taxíkem ke stanici BTS - Asok. Tam jsme měly vyzvednout ty dva kamrády. Ukázalo se, že kluci zrovna přiletěli z Číny, kde pracovali, jedou z letiště, jeden je Z Kolumbie a druhý Němec a tak jsme zbytek cesty prokecali o všem možném. MC House by třépatrový baráček, kde zrovna byly volné tři pokoje a tak jsme já a každý z kluků měli na tu noc pokoj jen pro sebe. KLuci chtěli jít ještě pařit na Khao San Road, to už jsem odmítla vzhledem k tomu, že bylo půl jedné. Zoe nás vzala i na střechu domu, odkud byl skvělý pohled na celý Bangkok. Ten pocit byl úžasný. Jako stát na střeše světa :) Dívat se na žijící metropoli shora, nádhera :) Pak jsme ještě chvíli povídali a nakonec ZOe i s kluky vyrazili do centra. Já jsem se omluvila, dala jsem sprchu a až okolo druhé ráno jsemnakonec usnula jako špalek :)
Usínala jsem ale s úsměvem na rtech, protože mi bylo jasné, jak úžasný den jsem právě prožila. Celý den mě provázel pocit uvědomění si toho, jak je to neuvěřitelné, že tu jsem a tak jsem si to prožívala pěkně naplno. A dobrá hudba do sluchátek dodá atmosféru vyjímečnosti okamžiku, prostředí... :) Myslím, že na ten pocit budu ještě dlouho s úsměvem vzpomínat :)