Den 34. - pondělí - další zajímavé postřehy o thajském čase

POkud se chcete zeptat Thajce na to "Kolik je hodin?", v hovorové řeči je to: "Ki mong?"
Ale vůbec to není jednoduché, protože když vám například řekne, že jdou dvě: "Som mong", znamená v thajském čase 8 ráno!/
Čas je tu tradičně rozdělený na dvě doby - denní a noční. Denní má přízvisko "mong" a spadá tam čas od 7 ráno do 7 večer - 7 ráno odpovídá jedné hodině thajského denního tradičního času - tedy "nng mong". Dále "som mong" je 8, "sám mong" je 9 ráno a tak to jde až do poledne, které je vlastně šest hodin - "hó mong". Ovšem jakmile padne tma, což oni mají stanovené na 7 večer, nastává čas "thom". 7 večer je to samé jako jedna nočního thajského času, tedy "nng thom", podle tohoto systému tedy pokud chodím spát v 10 večer, je to "sí thong" - čtyři hodiny nočního času.

Dále se den dělí ještě na více dalších úseků, ale to už jsem zatím nepobrala, snad příště...

Nejzajímavější mi ovšem přišlo vysvětlení, jak na tyto zvuky přišli. Opět to pochází ze starých dob. Lidé tenkrát neměli hodinky ani mobil a tak se spoléhali jen na mnichy, kteří ohlašovali daný čas. Ve dne bylo vidět a tak mniši bouchali na venkovní gong, a když do něj udeřili palicí, každý úder vydal tento zvuk: "mooonnnngggg" :) Počet úderů označoval počet hodin - v sedm ráno bouchli jednou a dál se to zvyšovalo. Po setmění bouchali ale něčím jiným, palicí vyrobenou z jiného materiálu, a zvuk úderu tak zněl krátce: "thom!", pokud chtěli oznámit třeba 9 večer, bylo to "thom! thom! thom!", devět ráno by ovšem bylo "mooongg, mooongg, moongg". Podle toho, jaký zvuk lidé slyšeli a kolik úderů to bylo, podle toho si spočítali čas :)